Nemám ráda své adoptivní rodiče, řekla Nasťa.

Posted: 12/04/2013 in Ukrajina, zprávy
Tagy:, , , , , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Na Ukrajině začíná kalendářně jaro už 1. března a pro Ukrajince je to svátek, kdy si přejí krásné a teplé jaro. I já přál všem svým známým s prvním jarním dnem a na tento výjezd jsem se i jarně oblékl. Když jsem v noci přistál v Kyjevě a přivítal mě silný vítr se sněhem a -4st, netušil jsem, že zima, vítr a hlavně sníh, neboli kupy sněhu mě budou provázet celé tři týdny.
První větší sníh (50 cm za noc) napadl, když jsem měl v pátek odpoledne odjíždět vlakem z dětského domova z Ivanofrankovska do Kyjeva. Nic ve městě dopoledne nefungovalo, odpoledne aspoň taxíky, ale jen na osobní zavolání. Bratr Zinovij se pořádně oblíkl a vyběhl k hlavní cestě. Ulovil taxikáře a přijel s ním před dům. Dvoukilometrová cesta na vlakové nádraží nám trvala více jak půl hodiny. Všude stojící mikrobusní autobusová doprava, jejíž letní pneu nával sněhu nestíhaly. Ještě větší šok jsem měl, když jsme došli k vlaku, který byl celý až po kola zasypán sněhem. Přemýšlel jsem, jestli vůbec odjedeme, ale lokomotiva vlakem trhla a my odjeli a dokonce do Kyjeva jsme přijeli na čas.

Další roztržený sněhový pytel spadl na centrální Ukrajinu, přesněji řečeno na Kyjev, z pátku na sobotu, kdy napadlo přes metr sněhu. V Kyjevě nastal pravý dopravní kolaps, nefungovalo vůbec nic, nejhorší bylo, že lidé byli nuceni přespat ve svých vozidlech, a to se stalo i naší holandské sestře Wilmě, která cestovala do speciální školy pro autistické děti a cesta, která normálně trvá z Kyjeva – Traješčyny do našeho domova jednu hodinu, jí trvala 18 hodin. Byli nuceni přespat v autě, ráno nechali auto na cestě a šli pěšky na vlak a od vlaku taxíkem se dostala domů. Všichni jsme si mysleli, když jsme ráno na ni čekali se snídaní, že sestra Wilma si užívá teplé peřiny a ona mezitím mrzla na cestě do domova.

Ale dost bylo zimy a sněhu, dostal jsem se díky Bohu v pořádku domů.

Neplánovaná rodinka – skupinka v Pětichatkách

IMG_0680Když jsem přijel do sboru Svoboda v Apostolovu, plánovali jsme s pastorem Pavlem Golubem návštěvu v romském sboru Sulamita v Pětichatkách. Pavlovi domů a do sboru lidé nosí sezónní oblečení do děti a dospělé, jeho manželka Ljuba všechno vypere, poskládá do banánovek a my to s Pavlem odvezeme spolu s nákupem ovoce dětem a dospělým do Pětichatek. Tentokrát nám to nevyšlo přijet k nim ani ve čtvrtek, ani v neděli, protože jsme sloužili ve sborech v Nové Syči a v Apostolovu, a tak jsme s pastorem Igorem domluvili takovou netradiční skupinku v jejich sboru. Pastor Igor se sborovníků v neděli zeptal, kdo má čas a chce se s námi setkat, aby přišli v pondělí. A na toto úžasné setkání přišlo 10 lidí. Zpívali jsme písně na oslavu Pánu, modlili se a říkali jsme svědectví o Boží uzdravující moci a milosti. Slyšeli jsme i krátké svědectví od bratra Kolji, který byl před šesti roky ještě nevěřící, měl otevřenou formu tuberkulózy a byl HIV pozitivní, ležel v nemocnici a doktoři řekli rodině, aby si ho odvezli domů, že mu zbývají poslední dva týdny života. Rodina ho odvezla a někdo z rodiny ho vzal v neděli na shromáždění. Tak klekl před Bohem, odevzdal mu svůj život, pastor Igor spolu se sborem se za něj modlil, mazal olejem, vyhnal všechny démony a Kolja byl úplně uzdraven. Kolja se oženil a dnes má tři nádherné děti.

Byla to skvělá návštěva a přemýšleli jsme, jestli nedělat takové návštěvy i příště.

Petichatki

Vitalik, Nikitka, Nasťa, Sofia a Káťa

OD VitaliyV kyjevském dětském domově Otchiy dom jsem strávil tentokrát nejvíce času. Hned druhý den po mém příjezdu jsem se musel rozloučit s Vitalikem, který byl adoptován a pořádal rozlučkový večer, kdy mu lidé, spíše přátelé, předávali různé dárky a přáli mu všechno nejlepší do jeho nového života. S Vitalikem jsem strávil hodně času, velmi milý chlapec, vždy když jsem přišel do jeho rodiny, si se mnou povídal a vyprávěl mi o jeho nové nebo tehdy ještě budoucí rodině, kolik bude mít sourozenců a ve kterém státě bude bydlet a nakonec mě prosil, abych se modlil za jeho budoucí manželku a děti, i když mu bylo „pouze“ 13 let.
V domově od září pracuje a slouží nová rodina ze Žlutých Vod Světa a Paša se svými dvěma dcerami, hned dostali čtyři holky a mezi nimi i čtyřletou Viku a starší bratry Dymu a Juru. Často jsem navštěvoval tuto milou rodinu a pomalu každý večer jsem si povídal s jejich dětmi. Světa každý den jezdila do nemocnice za malým Nikitkou (rok a 8 měsíců), který je velmi nemocný, má oslabenou imunitu, má pomalu na vše alergii a je HIV pozitivní. Nakonec si Nikitku přivezli domů a velkou radost měla hlavně jeho sestra Vika. Je ale možné, že při mém další příjezdu do domova tam již Nikitka spolu s Vikou nebudou, protože na začátku dubna má být v Kyjevě soud a měli by být adoptováni, ale i tak vás chci poprosit, abyste se za Nikitku modlili, aby ho Pán Ježíš uzdravil.

ja v kievePo čtyřech letech k nám na návštěvu do domova zavítala dnes již 17 letá Nasťa, která byla adoptována spolu se svými dvěma bratry. Poprvé jsem viděl malou a velmi zlobivou (sprostou) Nasťu na rehabilitačním středisku „Ostrov pokladů“, který se pro děti z ulice pořádal na kyjevském ostrově na řece Dněpr. Už tehdy jsem si ji zařadil mezi děti, se kterými budu muset vnitřně bojovat, abych je měl rád. Dlouho jsme spolu bojovali, postupem času jsme se skamarádili, a když odlétala do nové rodiny, tak už tekly slzy. Po asi dvou letech si mě Nasťa našla na facebooku a tam jsem se dověděl, že spolu s novou rodinou jela sloužit do dětského domova v Ekvádoru. Před půlrokem jí umřela mamka a teď jí „umírá“ ve vězení otec, kterého 15 let neviděla. Po setkání s otcem zjistila, že se mu docela daří a jediný důvod jeho „umírání“ bylo, aby od ní dostal peníze. S Nasťou jsem každé ráno snídal a měl čas si s ní povídat a nejvíce mě šokovalo, že mi řekla: „Nemám ráda své adoptivní rodiče“, udělala pauzu a já trochu ztuhl, co z toho vyleze, a pak pokrčovala, „protože moje matka jen pila a nikdy mě neuložila do postýlky, nikdy mě nepohladila, nepřečetla pohádku, ani mi nedala pusu na dobrou noc. Nikdy jsem nepoznala rodičovskou lásku, a proto ji ani neumím dávat. Ale velmi si svých adoptivních rodičů vážím za to, co pro mě udělali. Stáli při mně v těch nejtěžších chvílích a za to jsem jim vděčná.“ Uvědomil jsem si, kolik asi je takových dětí, které v dětství nepoznaly rodičovskou lásku, kterou pak v dospělosti neumějí dát svým partnerům a nakonec ani svým dětem. Modlím se, aby Bůh dal Nasti milost a ona mohla odpustit svým rodičům alkoholismus, nenávist a bití, před kterým nakonec utekla na ulici, aby byla naplněna Boží Kristovou láskou, kterou pak může obklopit své blízké a následně i své děti.

OD Sonia Katya2Do jedné nové rodiny Oly a Slávika přišly sestry – dvojčata Soňa a Káťa. Velmi krásné dívenky s tváří anděla, ale se stejným zlým charakterem jako předchozí Nasťa. Obě jsou v domově 4 roky a za celou dobu se se mnou nebavily, ani neodpověděly na pozdrav. Když jsem do této nové rodiny přišel, přivedl mě seznámit se s mámou Olou Vitalik, a když jsem si s ní a Vitalikem u kávy povídal, přišla nebo spíš přilítla obě děvčátka, jedna si sedla ke mně zleva a druhá zprava a hned se se mnou daly do řeči. Byl jsem z toho trochu v šoku, ale odhodil jsem svou zábranu, kterou jsem si vytvořil, a začali si povídat. Tentokrát mě dokonce obě holky pozvaly k nim domů na večeři a uvařily mé oblíbené pelmeně. Strávil jsem s holkama pár hodin a povídali si o životě, škole a jejich budoucnosti. Nakonec jsem se jich zeptal, proč mi nikdy neodpověděly na pozdrav a proč až teprve teď mi řekly, bratře Václave. A Soňa s takovým zvláštním výrazem v očích řekla, že se styděly. Myslel jsem si, že mě nemají rády, že se něco stalo, o čem jsem nevěděl, a ony se styděly. Teď, když jsem se s nimi loučil, mě dokonce objaly a řekly, ať brzy přijedu.

Tímto bych vám chtěl poděkovat za vaše modlitby.

Bůh vám žehnej.

Vašek Bednář

Ovlivnit životy dětí na Ukrajině můžeme i my Češi.

Pokud byste měli zájem pomoci sirotkům na Ukrajině, zde je několik možností, jak se do této pomoci zapojit:

–       Modlete se za ukrajinské sirotky a děti bez fungující rodiny

–       Modlete se za ochranu Vaška Bednáře na cestách po Ukrajině, finanční zabezpečení i moudrost ve službě

–       Můžete finančně podporovat moji misijní službu mezi dětmi na Ukrajině anebo děti v ukrajinských dětských domovech

–       Můžete jet v létě sloužit dětem do dětského domova na Ukrajině a s dětmi se spřátelit

–       Můžete i adoptovat dítě a dát mu tak rodinu, což pomůže nejvíce

>>>výzva k podpoře<<<

Tvoje modlitby, zájem a finanční prostředky ovlivňují a mohou proměnit životy dětí. Tvým aktivním zájmem měníš budoucnost dítěte. Neprojdi jen tak kolem a otevři oči a dej dítěti naději a změň jeho budoucnost.

Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina, číslo účtu NF Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 1120.

Práci misionáře Vaška Bednáře můžete podpořit na číslo účtu NF Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 2101. Vaška můžete kontaktovat na emailové adrese v.bednar@nehemia.cz.

Reklamy
Komentáře
  1. Břetislav Dršťák píše:

    Ahoj, Vašku, kéž jsi i nadále pro všechny, se kterými se na Ukrajině setkáváš, člověkem a bratrem, na kterého se vždy budou těšit a který bude mít pro ně slova povzbuzeníí a útěchy a pro děti úsměv a pohlazení.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s