Autor: Václav Bednář Zdroj: sborové listy
Když jsem plánoval tento únorový výjezd, prosil mě Roman Korniyko, abych v Otčím domě zůstal až do středy, protože bude zasedat Správní rada Otčího domu. Koupil jsem si tedy jízdenku na vlak do Apostolova na středu večer. Vůbec jsem nevěděl, proč jsem byl pozván na správní radu, a Roman mi až v úterý řekl, že jsem byl navržen za člena správní rady. Řekl jsem si, jaká čest, být ve vedení a spolupodílet se na rozvoji a vizi celé Nadace Otchiy dom. Ve středu ráno se do Otčího domu sjeli pastoři, misionáři a ředitelé misijních organizací z Ameriky i Evropy. Po modlitbách za Romana Korniyka byl jako další bod návrh, abych se stal členem a rozšířil tak členskou základnu správní rady. Byl jsem jednomyslně přijat a prvním gratulantem byl pastor Slavik Radčuk. Až do večera se projednávalo mnoho bodů programu, správní rada byla zakončena společnou večeří.
To nebyla jediná událost, co se v Kyjevě přihodila. Tentokrát jsem měl dostatek času si povídat s dětmi i vychovateli domova. Vypil jsem kvanta čaje s dětmi, kdy jsme si povídali o různých věcech i o jejich budoucnosti. Oslavil jsem narozeniny s Anželou, která byla vděčná za všechny sponzory, kteří platí její velmi drahou hormonální léčbu. Navštívil jsem rodinu sestry Táni, která byla jedna z prvních mamin vychovatelek. Bydlela a vychovávala kromě svých dvou dcer ještě 8 dětí, kdysi jsem strávil v této rodině hodně času. Po jejím odchodu z Otčího domu její dcery v dospělosti nabraly špatný kurz a úplně odešly od Boha. Zašlo to až tak daleko, že začaly brát drogy, ale Pán se nad nimi po modlitbách mnohých smiloval a na konci loňského roku se obě vrátily zpět k Bohu. Byly vysvobozeny z pout smrti, a nejen ony, ale i jejich snoubenci, kteří s nimi žili stejným způsobem života. Díky Bohu za Jeho milost.
Spolu s Romanem jsme sloužili ve sborech Spasení v Kazatině, v Sofijivské Borščagivce a v Petrovském. Pán Ježíš se na každém shromáždění dotýkal lidí a hlavně v Kazatině se obrátilo pět lidí ke Kristu a Pán Ježíš osm lidí po modlitbách uzdravil z jejich nemocí.
Ljuba odešla k Pánu.
V Apostolovu jsem byl tentokrát jen čtyři dny, ale i tak jsme toho stihli dostatek. Ve čtvrtek a v neděli jsem sloužil ve sboru Svoboda a v pátek jsme navštívili nově vzniklý sboreček dvou rodin ve vesnici Marganěc. V sobotu opět spolu s bratry jsme vyrazili do carské báně (sauny), abychom si odpočinuli, načerpali nových sil a hlavně spolu pobyli.
Ptal jsem se Pavla Goluba, pastora sboru, u kterého bydlím, jak se daří sestře Ljubě, která před asi čtyřmi roky přišla na shromáždění, když jsem kázal. Byla to žena bezdomovkyně a alkoholička. Na výzvu byla první ve předu a říkala, že když jí Bůh nepomůže, tak už nikdo. Bůh jí pomohl, uzdravil z alkoholu, dal jí zpět její děti, dostala novou občanku, dostala práci, hlídala modlitebnu a pletla ponožky a papuče pro děti. Jednoho dne Ljuba onemocněla a v nemocnici v Dněpropetrovsku jí řekli, že má tuberkulózu kostí a že je HIV pozitivní. S touto nemocí válčila jeden rok, když jsem teď přijel do Apostolova, Ljuba ležela v nemocnici, její stav byl vážný. V neděli odpoledne Pavel odvezl do nemocnice Ljubě Večeři Páně, kdy Ljuba Pánu Ježíši děkovala za to, že ji našel a dal nový život. To bylo naposledy, co s ní pastor mluvil, protože ve středu v ranních hodinách sestra Ljuba odešla vstříc našemu Pánu. Ve čtvrtek Ljubě připravili ve sboru slavnostní pohřeb.
Už je nám 7 let.
První březnovou neděli křesťanský dětský domov Ridna Osela v Tlumači (Ivanofrankovská oblast) oslavil sedm let své existence. Na tuto slavnost přijeli hlavně pastoři z letničního sboru z Ivanofrankovska, pod který dětský domov spadá.
Trochu jsme na začátky s ředitelem Zinovijem zavzpomínali. Ještě než stačili oficiálně otevřít dětský domov, sociální služba jim přivezla čtyři chlapce, dnes zde vychovávají 27 dětí.
Nejstarší dívenka Maria se před dvěma roky vdala a dnes má roční dceru. Pět chlapců bylo adoptováno (dva bratři odjeli do Itálie, ostatní do křesťanských rodin na Přikarpatí). Deset dětí se vrátilo do svých rodin.
Podařilo se postavit 3. patro pro nejstarší děti. V prvním bytě budou žít tři kluci a ve druhém dvě dívky. V bytečku je kuchyňská linka, postele, gauč, skříň, psací stoly a sociální zařízení s pračkou. Děti se do nových prostor přestěhují hned, jakmile se oteplí.
Pomalu všechny děti navštěvují místní základní školu. Čtyři děti ještě do školy nechodí. Děti chodí do místní církve, kde jsou aktivně zapojené, každoročně připravují program na Vánoce, Velikonoce a Letnice, se kterým pak vystupují v různých církvích.
Jsem vděčný Bohu za každé dítě, které je v tomto dětském domově, jak ho Bůh mění, s nadějí na jeho lepší budoucnost.
Bůh vám žehnej,
Václav Bednář
Misie - Václav Bednář 