První pozdrav z Daruvaru.

Posted: 02/03/2016 in Balkán

Autor: Vašek Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Zdravím vás, moji drazí a milí sborovníci, z chorvatského Daruvaru, kde již pár dní máme teplo a dnes, tj. v pondělí 22. února bude 17 stupňů. Ještě tu nejsem ani týden. Sžívám se s novým prostředím, s novou službou, s novými lidmi i s novou církví. Ale pěkně popořádku.

Dorazil jsem zde po devíti hodinách cesty a 820 kilometrech. Přivítal mě jen pastor bratr Mirko, jeho manželka byla poprvé v jiné práci a směnu na poště měla až do osmi do večera. Po příjezdu jsem poobědval a jeli jsme s Mirkem do církve na večerní bohoslužbu. No, na bohoslužbu je sice silné slovo, bylo nás jen šest. Protože mě neměl kdo překládat, sdílel jsem se jen pár verši.

Druhý den jsem poprvé šel na průzkum města, zašel do konzumu – ceny stejné jako u nás, navštívil Českou besedu, kde mi dali časopis Jednota, který jsem si přečetl v místní kavárně. Počkal jsem na Aničku, až jí skončí ranní směna na poště a za deště jsme šli domů. Odpoledne mě navštívil bratr Božidar.

V pátek dopoledne jsme s Bóžou jeli navštívit do Golubinjaku jeho bratra Jarka, který je pastorem místního českého baptistického sboru. Bratr Jarko je zemědělec, má víc než 30 krav, mnoho prasat, velké pole a tři traktory, mimo jiné i Zetor. Jarko mě potěšil, že prohlídku statku a polností necháme, až bude pěkné počasí a nebude bahno, protože opět pršelo.

Po této návštěvě mě vzal Bóža na prohlídku vodopádu, či lépe řečeno vodopádíčku. Bóža řekl, že tu vždy bere návštěvy a že tu byl před několika roky a vodopád netekl, protože místní pramen vyschl. Ale teď jsme měli štěstí, že pramen vodu vydával a voda ze skal padala a zásobovala malinkaté jezírko, kde byly malé červené rybičky. Doufám, že na toto pěkné místo přijedu za pěknějšího počasí.

Večer mě Bóža a jeho manželka Estera vzali na dobročinný koncert.

fanynka-20160220_111046_hdrV sobotu dopoledne jsme s bratrem Mirkem šli navštívit nejstarší členku našeho sboru a dokonce nejstarší obyvatelku Daruvaru, 91 letou sestru Fanynku, která je potomkem prarodičů, kteří přijeli z Čech  kočárem taženým psy, kde měli veškerou svou domácnost. Spolu s prarodiči přijely i jejich tři dcery, jedna z nich byla Fanynčina maminka, každá si nesla raneček se svými osobními věcmi. Fanynka mluví nádherně česky a já doufám, že ji v létě s Dankou navštívíme. Fanynka povídala o svém životě, jak zde žila za 2. světové i za jugoslávské války v 90. letech. Povídala, jak v padesátých letech učila tělocvik nejprve na chorvatské škole, a když se postavila česká, tak si ji pan ředitel vzal s sebou a zde byla až do důchodu. Jejich rodina od samého začátku provozovala košíkářskou dílnu, ale k mé lítosti byla dílna letos zavřená, protože její vnuk prohlásil, že košíky stejně už nikdo nekupuje. S Mirkem jsme se za Fanynku a její rodinu pomodlili a při odchodu z košíkářské dílny jsem dostal pro moji Danku jejich poslední košík.

V neděli 21. února jsme jeli s pastorem Mirkem a Aničkou sloužit do sboru v Garešnici, který je vzdálený 30 km od Daruvaru. Tento letniční sbor má více jak 30 členů a vede jej bratr Branko, který rovněž dohlíží i na „náš“ sbor v Daruvaru, kde byl kdysi pastorem. Po dobrém obědě u bratra Branka jsme jeli na večerní shromáždění k nám do sboru. Na shromáždění nás přijel navštívit právě bratr Branko s manželkou, tak se počet lidí na bohoslužbě zvýšil na 13. Přišla i nějaká paní Václavková, která si vzala Čecha, ale ona sama česky nehovoří. Na této bohoslužbě mě překládala Anička, která byla velmi nervózní, protože to byl její první překlad. Kromě slova šachta na černé uhlí, kde jsem pracoval, v překladu „podzemni rudnik na ugljen“, zvládla překlad bravurně. Protože polovina shromáždění byla ráno v Garešnici, na večer jsem si připravil jiné kázání.

Jak pokračuje mé studium chorvatštiny? Těžce, ale kupodivu jim začínám více a více rozumět, a dokonce jim začínám chorvatsky odpovídat. Jen taková malá hádanka – víte, jak se řekne chorvatsky „cukr“? Už vás vidím, jak otevíráte Google překladač a kapesní slovník, no dobře, tak se podívejte. Mnoho slov má ruský základ, jako manžel a manželka, suprug a supruga, ale ještě tak vědět, která ta slova to jsou, ale já to s Boží pomocí zvládnu.

reinhold_ulonskaDruhou sobotu jsme jeli na seminář s bratrem Ulonskou a chorvatský překlad jsem chytal tak na 60-70%. V neděli dopoledne jsem sloužil u baptistů v české vesnici Golubinjak. I když je tam většina Čechů, tak pro pár Chorvatů se mé kázání překládalo. Na večerní shromáždění k nám přijel Leoš s Klárkou a Šimonem, který se sdílel slovem a překládal ho misionář z bosenské Banja Luky br. David. Byl pomalu plný sál, místních bylo něco přes 50 lidí. Pozvali jsme naše sourozence ze širokého okolí, ale nás, když tam započítám i sebe, bylo deset. Lidé byli moc povzbuzeni a hlavně se jim líbil David, jak umí dobře chorvatsky. Jen tak mimochodem, David studoval chorvatštinu na vysoké škole, osm roků žije v Bosně a za manželku má Chorvatku.

leo-david_183926_hdr

služba bratra Leoše

Další týden jsem navštívil 87 letého bratra Slávka Koneckého, jeho prarodiče přijeli do Daruvaru z Čech. Bratr Slávko nejprve mluvil o svém dětství, válce, své práci a pak o jejich baptistickém sboru. Slávko je pokřtěný Duchem a velmi mu vadí, že se Duch svatý v jejich sboru tak přehlíží. Jsem vděčný Pánu za takové lidi, kteří i v pokročilém věku jsou plní síly a energie. Na stole měl položenou knihu Skutky apoštolů od Rudka Bubika, kterou právě četl a měl ji celou podtrhanou, řekl, že ji čte už podruhé za sebou a pak se spolu se svou manželkou modlí. Bratr Slávko je potřetí ženatý a jeho manželka, která je o 11 let mladší, má ještě 97 letou maminku, o kterou se stará.

Jak jsem vám slíbil, napíšu vám něco málo z historie místního letničního sboru.

Bosna 20150406_081703Na začátku 80. let v baptistickém sboru prožil pastor Máto Pavičič křest Duchem svatým a začal ve svých kázáních mluvit o Duchu svatém. To se čím dál většímu počtu lidí přestávalo líbit, snad kromě Slávka Koneckého. Sbor v r. 1985 svolal synod, na kterém se usnesli, že pastora Máta ze sboru vyloučí. Bratr Máto založil skupinku lidí, kteří byli pokřtěni Duchem a ti se 2x až 3x týdně scházeli u něj doma. V té době do této skupinky či sborečku začal chodit i bratr Branko, který vede sbor v Garešnici, i náš Mirko s Aničkou. Na konci 80. let se začali scházet v kulturním sále u hasičů. V 92. roce dostali možnost od města koupit bývalou synagogu (postavena v r. 1880, pak tam byl dlouhá léta sklad nábytku). Po rekonstrukci hlavní budovy v roce 1993 se na Vánoce do synagogy přestěhovali. V období jugoslávské války od 93. do 95. roku měli nejvíce členů, a to 50, ale na nedělní bohoslužby přicházelo okolo 100 lidí. Hlavním důvodem byl strach z války a rozdávání humanitární pomoci. V okolí Daruvaru se sváděly těžké boje mezi chorvatskou a jugoslávskou armádou. Po válce, jak humanitární pomoci ubývalo, ubývala i návštěvnost na shromážděních a ubývalo i členů sboru. V roce 2000 synod letniční církve předal sbor bratru Brankovi a z pastora Máta udělali čestného pastora. Ten se na všechny nazlobil a přestal do církve chodit, zemřel rozhádaný s církví i se svou rodinou v roce 2012, jeho manželka po smrti Máta odešla ke katolíkům.

Do roku 2012 vedl sbor bratr Branko, který byl zároveň pastorem v Garešnici a byl i mentorem bratru Mirkovi. V roce 2012 dokončil biblickou univerzitu v Osijeku mladý pastor Igor Kajtaz a přišel sloužit zde do Daruvaru, ale po roce to vzdal a odstěhoval se kvůli lepšímu výdělku i práci do Záhřebu. A v roce 2013 převzal sbor bratr Mirko Petrovič.

Nyní má sbor (chorvatsky zajednica) 12 členů.

Nejstarší sestrou je Fanynka, která má 92 let. Pak sestra Ivka, která má 88 let, ona je sestrou bývalého pastory Máty, ale ani jedna již do shromáždění nechodí. Jsou zde tři manželské páry, pastoři Mirko s Aničkou, Danko s Milkou a Boris s Mírou. Pak je členem bratr Zdenko, který má nemocnou manželku a ta nikam nechodí, pak ještě máme dvě sestry – Antonii (její muž je filozofem všeho) a sestru Danielu, která byla dva roky misionářkou na lodi Logos, je vdaná a její manžel taky nikam nechodí. Posledním členem je Mirkova dcera Ivanka, ale ta se svým mužem žije v Bjelovaru a k nám jezdí velmi zřídka.

Modlíme se za minimálně tři nové členy, kteří by přišli do konce roku. Budeme i nadále zvát nové lidi, aby přišli do shromáždění a setkali se s Bohem.

Bůh vám žehnej a díky za modlitby.

Váš hlavní dopisovatel

Vašek Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s