Moje poslední návštěva na Ukrajině.

Posted: 07/01/2016 in Ukrajina, zprávy

Autor: Vašek Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534V polovině října jsem odjížděl na svou poslední cestu na Ukrajinu, nejen letos poslední, ale na delší dobu to byl můj poslední výjezd. Po mnohých modlitbách a diskuzích s různými lidmi jsme loni v dubnu jeli poprvé po několika letech opět do Bosny a Chorvatska, kdy jsme tam za více jak rok navštívili 15 sborů, kdy jsme mluvili s pastory o nějaké budoucí spolupráci, a v červenci jsme navštívili sbor v chorvatském Daruvaru, kde mi pastor Mirko třikrát řekl: „Pomozte nám.“ Vzali jsme to jako slovo od Pána a od příštího roku se na pár let vydáme pomáhat tomuto sboru.

Určitě se ale na Ukrajinu ještě někdy vypravím, nevím kdy, ale určitě tam ještě pojedu. Rovněž si myslím, že budou i bez naší přítomnosti pokračovat letní krátkodobé misijní výjezdy do dětských domovů.

  1. výročí sboru Svoboda v Apostolovu

apostolovoSvou třítýdenní cestu jsem tentokrát začal v Apostolovu, kde můj milý sbor pod vedením pastora Pavla Goluba oslavil 15 let. Byla to krásná slavnost a díkůvzdání za Boží milost, kterou jim daroval. S bratrem Pavlem se známe 18 let a za tu dobu jsme prošli dalekou cestu naší spolupráce. Byl jsem při zakládání tohoto sboru a viděl jsem jejich namáhavou práci na nivě Boží. Na tuto slavnost přijelo mnoho významných hostů a mně dali tu výsadu, že jsem mohl mluvit na všech shromážděních. Na závěr jsem měl možnost se modlit za všechny mladé a svobodné, aby jim Bůh ve svůj čas dal jejich protějšky a posvětil je do jejich dne svatby. S církví a s přáteli jsem se příkladně rozloučil, dokonce i pastorům ukápla slzička.

Jen perlička na závěr: Ela (dcera pastora Pavla) se mě zeptala, kdy zase přijedu a já jí řekl, že za tři roky. Ela si povzdechla, že za tak dlouho? Ptám se proč? A ona tak smutně odpověděla, a kdo mě bude oddávat? A k tomu ještě tři roky čekat. Ptám se jí, jestli už má kluka. A ona, že ne, takže vlastně je to jedno, že ty tři roky rychle utečou.

Vaľa se po 10 letech vrátila zpět do dětského domova

ValiaPo týdnu stráveném v Apostolovu jsem jel na týden do dětského domova Otčij dom v Kyjevě. Po příjezdu do domova jsem zjistil, že do domova se po deseti letech vrátila Valentýnka, a nepřišla sama, ale se svým osmiletým synem Sašou. Vaľu a jejího bratra na tehdejší rehabilitační „Ostrov pokladů“ přivedla sociální služba. Po třech měsících na Ostrově se měli vrátit domů ke svým rodičům, kteří ve velkém holdovali alkoholu, ale oni velmi prosili pracovníky Otčího doma, aby v domově mohli zůstat, že se domů vrátit nechtějí. Oba u nás zůstali. Po roce se dostali do rodičovského programu a tehdy jsem se s Vaľou velmi skamarádil. Mnoho dní jsme spolu proseděli a mluvili o jejím trápení, které vyvrcholilo jejím útěkem z domova. Našla si kluka, kterého si vzala a s ním otěhotněla. Po porodu začal její manžel velmi pít a rovněž ji i bil, tak se s ním rozvedla. Našla si druhého, který nebyl o nic lepší nežli první, a letos v únoru ji tak zbil, že skončila v nemocnici. Do nemocnice přicházeli pracovníci z našeho domova, a tak vzali Vaľu i jejího Sašu zpět domů. Oba jsme ze setkání měli obrovskou radost a vypili spolu několik čajů, kdy jsme si povídali, a viděl jsem v jejích očích vděčnost Bohu, že ji vrátil domů.

Líza, vůdkyně psí smečky

lizaPřed pár lety se do našeho dětského domova v Kyjevě dostala Líza, která má snad 14 – 15 let. Po tváři sice vypadala na víc, ale člověk, který ji k nám přivezl, nám řekl, že celý život žila na ulici se psy. Nakonec se podařilo zjistit, kde se Líza narodila a dokonce přibližné datum jejího narození, a že jí není 15, ale tehdy asi 33 let. Líza si z dětství pamatuje jen na život se psy, a i když již několik let s nimi nežije, někdy se jako pes projevuje. Dnes Líza pomáhá při všem v našem domově. Je vděčná Bohu, že ji zachránil, že ji našel a dal jí nový život. Dokonce má již zahraniční pas a navštívila spolu s dětmi z domova Finsko.

Seminář pro děti v domově v Ivanofrankovsku

oselaZ Kyjeva jsem jel naposledy navštívit můj oblíbený dětský domov Ridna Osela v Tlumači nedaleko Ivanofrankovska. Poté, co jsem přijel do domova, mi udělali kávu a jako vždy se ptali, jak se mám, jak Danka a co nového v kyjevském Otčím domě. Řekl jsem i jim o své na nějakou dobu poslední návštěvě, i o tom, kam nás Pán Bůh vede, i o službě dětem, a manželka ředitele domova Marie řekla, že by bylo dobré, abych udělal setkání pro naše dospívající holky, které už začaly chodit s kluky, zažily zklamání a bolest z rozchodů. Takže druhý den, kvůli svátku mé rozlučky, který mi ustrojili, jsme odpoledne šli na piknik a dopoledne jsem měl setkání se staršími holkami. Byl to super čas, kdy se jich Pán dotýkal a uzdravoval jejich srdce.

V tomto domově jsem prožil nádherných 10 let a s mnohými dětmi i dospělými mám přátelský vztah a loučení bylo velmi, velmi těžké, ale vím, že Pán je stále s nimi a On je nezanechá.

Na Ukrajině jsem prožil 20 nádherných let a jsem za ně Bohu vděčný. Za všechna setkání jak s dětmi, tak i s dospělými. Je krásné vidět, co Pán za těch 20 let v životech lidí udělal, jak některé děti žily na ulici, ve špíně, hladu, nemoci, nenávisti, dostaly se do našeho dětského domova, žily u nás 10 let a dnes mají své vlastní rodiny – to je ta odplata za naši nelehkou práci, vidět zachráněné životy, a jen Jemu samému jsem za to vděčný.

Bůh vám všem žehnej

Vašek Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s