Květnový misijní výjezd do Moldavska.

Posted: 22/06/2015 in zprávy
Tagy:,

Autor: Vašek Bednář Zdroj: achavirov.cz

moldavskoLoni jsem Moldavsko navštívil poprvé, a když mě Romana Motyková, která tyto výjezdy vede, požádala, jestli bych i letos s oldřichovickou mládeží nejel sloužit bábuškám a dětem, moc dlouho jsem neváhal. Jen jsem měl podmínku, aby výjezdy nezasahovaly do plánovaných výjezdů do Bosny a Chorvatska, a na tom jsme se velmi rychle domluvili.

Přípravy pro mne byly velmi rychlé, poněvadž jsem nebyl zapojen v přípravě programu, jen jsem měl na starosti překládání na hrách či nedělních kázáních a hlavně přípravy pěti kázání pro bábušky.

Cesta autem přes Rumunsko byla opět velmi dlouhá – 26 hodin, ale šťastně jsme ulehli v našem oblíbeném hostelu Tapok (bačkora). V sobotu nás čekal odpočinkový a plánovací den. Hned ráno jsme vyrazili na místní tržnici, kde hlavně staří lidé prodávali staré nádherné věci, které měly historickou i osobní hodnotu. Po obědě jsme se setkali s pastorem Vitalijem, se kterým jsme doladili celý týden.

2015-05-03 19V neděli jsem vstával něco po páté, abych si dodělal dvě kázání pro dvě bohoslužby. Od osmé začínalo shromáždění pro rusky mluvící křesťany a v 10 hodin pro rumunsky mluvící. Na obou jsem mohl kázat rusky bez překladatele, protože mi všichni (aspoň doufám) rozuměli.

Po rychlém obědě jsme jeli sloužit dětem do vesnice Ryšková, kde na nás již děti čekaly. Po kratičkém duchovním programu jsme pro děti připravili různé hry a hlavně „gumcug“ – natahování gumových lan, které byly připevněny ke stromu či plotu.

Večer jsme se jeli podívat na starý klášter, který je vytesán ve skále v Orhei Vechi.

2015-05-05 53Moje hlavní práce teprve začínala. V pondělí hodně před devátou začali přicházet netrpěliví senioři, aby se mohli setkat s Bohem. Na celý týden jsem si připravil rozbor ze Žalmů. Nejprve jsme jim sborově zazpívali dvě chvály v češtině, pak někdo řekl své svědectví a já sloužil slovem a ostatní již připravovali v kuchyni oběd, na který se babičky moc těšily – dokonce si přinášely s sebou nádoby, aby mohly dostat večeři.

Myslím, že to bylo ve středu, kdy jsem sloužil „o slovech“, že bychom měli mluvit dobrá slova lidem okolo sebe a ne je pomlouvat či proklínat, a všichni souhlasně říkali amen. Jen jsem na konci já řekl amen, babičky se do sebe pustily a začaly si nadávat a jednu babičku ze sboru vyhodily. My na to s pastorem nevěřícně zírali. Tehdy mi pastor řekl, že jen tři z nich napsaly, že odevzdaly svůj život Bohu. Na pátek jsem si připravil evangelizační slovo a na výzvu, kdo chce přijmout Krista, více jak 12 lidí zvedlo ruku. Jaká radost. V nebi propukla oslava, stejně jako jsme my porazili Finy v hokeji. Jen doufám, že srpnu uvidím na jejich tvářích změnu a místo ustaraných uvidím usmívající se tváře.

Po tři dny naši mladí chodili do základních škol, aby něco řekli o sobě, o České republice a Marek Motyka mluvil o „výzvách“ a nakonec žáky pozvali na dětské odpoledne.

2015-05-04 18Od pondělí do středy se na modlitebně scházely děti od 6 do 12-13 let. Naši milí mládežníci z místního sboru nám pomáhali s duchovním programem a pak jsme my sloužili dětem s připraveným programem, který vyvrcholil malováním na obličeje. V úterý odpoledne jsme šli hrát fotbal na místní školní hřiště, abychom se seznámili s místní mládeží, kterou jsme následně pozvali na mládež.

2015-05-07 15Ve čtvrtek jsme jeli za dětmi do Orhei, které je asi 1,5 hodiny vzdálené od Kišiněva. Po setkání s pastorem Sergejem jsme spolu s místními služebníky jeli na asfaltové hřiště na jedno sídliště nedaleko sboru. Na program zde přišlo nejvíce dětí, nejprve byly takové svolávací hry, pak duchovní program, kde děti v tichosti a se zájmem poslouchaly, a pak jsme s dětmi hráli hry. Po skončení jsme se vrátili do sboru, kde na nás čekal teplý čaj a lehká večeře.

V pátek jsme jeli do jedné vesničky Panašešti, kde slouží misionář Honza z pražského 1. sboru. Honza nám ukázal svůj pronajatý dům, který stál na kraji vesnice. Po přípravě na dnešní odpoledne a po modlitbách jsme šli na místní hřiště, kde na nás již čekaly děti. Díky místnímu bratrovi, který nás překládal, jsme s dětmi hráli hry. Proč nás překládal bratr a ne já? Neztratil jsem hlas, ale jazyk. Zde v této vesnici děti mluvily jen rumunsky a ani na ahoj a jak se jmenuješ děti nereagovaly.

2015-05-08 16Po programu nás pozvala na večeři manželka pastora, která pro nás připravila maso a hlavně jejich místní specialitu, která se jmenuje mamaliga (mamaliga je kukuřičná kaše podobná italské polentě a balkánskému kačamaku. Původně se jednalo o jídlo chudých rolníků, často nahrazující chleba. Je to rumunský národní pokrm, po kterém se někteří mohou doslova utlouct, zatímco jiným se při pohledu na něj dělá poněkud nevolno. Zdroj: http://magazin.travelportal.cz/). Po večeři jsme vyjeli na dlouhou cestu domů.

Byly to nádherné dny, které jsme s dětmi prožili. Mnohé za námi přicházely a děkovaly nám za čas strávený s námi. Rovněž rodiče volali pastorovi a ptali se, kdy je nějaký program pro děti a jestli můžou na něj chodit jejich děti.

Již teď se těším na letní výjezd do Moldavska, který se uskuteční na konci srpna.

Chtěl bych vám poděkovat za vaše modlitby.

Vašek Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s