Misijní výjezd na Ukrajinu ve válečném období.

Posted: 12/02/2015 in Ukrajina
Tagy:,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Můj říjnový misijní výjezd na Ukrajinu byl úplně jiný než mé předcházející výjezdy. První rozdíl byl v tom, že jsem přijel do Kyjeva po osmi měsících, když vlastně probíhala již několik měsíců válka na východě Ukrajiny. Další rozdíl, že v dětském domově byly spousty nových pracovníků a hlavně více než 60 nových dětí – běženců z Krymu, Luhanské a Doněcké oblasti. Poprvé jsem se tam cítil jako cizinec, který přijel do úplně cizího dětského domova. Poslední rozdíl byl patrný hlavně v mluvě, pomalu všichni mluvili ukrajinsky a mluvilo se o válce a o našem panu prezidentovi.

Cílem mé kyjevské návštěvy bylo zasedání rady ředitelů dětského domova Otčij dom. Na konci zasedání prezident domova Roman Kornyjko začal vyprávět jeden příběh, kterého jsem byl účasten.

nikita-vikaPřed rokem v březnu k nám do domova přišel dvouletý chlapec Nikita. Jeho sestřička Vika byla u nás o půl roku déle. Když se náš dětský domov dověděl, že Vika má bratříčka, začali ho hledat, až ho našli zavřeného v postýlce v jednom pokoji na infekčním oddělení jedné nemocnice v Kyjevské oblasti. Doktoři našim pracovníkům oznámili, že Nikita je velmi nemocný a kromě toho je HIV pozitivní a že má před sebou jen pár měsíců života a přece nechtějí, aby jim v domově chlapec zemřel. Nakonec přes sociální službu se podařilo chlapce z nemocnice vzít, řekli jsme si, že když má zemřít, tak ať zemře v náručí lidí, kteří ho budou milovat, než být opuštěn v dětském nemocničním pokoji. A ještě k tomu máme našeho Pána, ke kterému se budeme modlit, aby Nikitku uzdravil. Když jsme Nikitu v březnu z nemocnice přivezli, byl bílý jak stěna, plný boláků a nemocí, ale hned první den jsme se za něj intenzivně začali modlit. Asi po 14 dnech začal sám chodit a vydávat zvuky, asi za měsíc už běhal a říkal máma a táta. Každý den byl na tom lépe a lépe. Modlili jsme se, aby Bůh dal dětem nové rodiče, ale když se zájemci dověděli, že Nikita je HIV pozitivní, tak z adopce sešlo.

Nikita-2V té době jedna sestra, řekněme, že se jmenuje Marie, je vdaná a má dva větší kluky, se dověděla, že má rakovinu a že umírá. Spolu se svým manželem, řekněme, že se jmenuje Josef, se modlili za její uzdravení. Marie dala Pánu slib, že jestli ji uzdraví, adoptují nějaké dítě. Pán po nějaké době jejich modlitby vyslyšel a Marii uzdravil. Marie s Josefem se vypravili do dětského domova Otčij dom, aby si našli a adoptovali dítě. Velmi se jim líbila malá Vika, která začala chodit do první třídy. Roman Kornyjko jim řekl, že je malý problém, že Vika má bratříčka. Marie řekla, že to žádný problém není, že si vezmou oba. Roman ale pokračoval a velmi jemně jim pověděl Nikitův příběh i s tím, že je HIV pozitivní. V té chvíli bylo ticho a Marie řekla, že se za to musí modlit a že ráno Romanovi zavolá. Ráno doopravdy zavolala a řekla, že když Bůh uzdravil ji z rakoviny, tak může uzdravit i Nikitu. A tak na konci letošního ledna měly obě děti nové rodiče. Při jedné návštěvě lékaře, kdy dělali Nikitovi testy na HIV, zjistili, že Nikita nemá virus v sobě, tak ho poslali na další vyšetření a zjistili, že je chlapec úplně zdravý. Jen jeden malý problém zůstal. Na Ukrajině se lidem, kteří mají HIV, vysloví diagnóza, ale nějak se nepočítá s tím, že by bylo možné být uzdraven. Prostě na Ukrajině vám nikdo nevystaví dokument, že jste zdravý. Pro takový dokument musíte jet do zahraničí, ale jen nevím, jestli ten dokument bude na Ukrajině platný.

Když tento příběh dovyprávěl, Nikita s maminkou za námi na zasedání přišli. To bylo radosti znovu Nikitu vidět, a hlavně vidět ho úplně zdravého, veselého a zaobaleného láskou nových rodičů. Jsem vděčný našemu Pánu, že vyslyšel modlitby mnohých a změnil výrok lékařů, kteří zlomili nad ním hůl, a dnes Nikita žije.

Z Kyjeva jsem po týdnu jel sloužit do sborů v Krivém Rogu, Apostolovu, Dněpropetrovsku, Nové Syči a Novogrigorovském. Pár dnů jsem strávil v rodině pastora Kosti Melnika a 6 dnů v rodině pastora Pavla Goluba.

Chtěl bych se podělit jedním svědectvím od pastora Pavla Goluba, které se stalo na konci října ve sboru Svoboda v Apostolovu.

Ukrajina Viktor Ivanovič-2„Končili jsme večerní bohoslužbu a lidé již začali odcházet domů. Více než deset lidí zůstalo ještě v sále a povídali si, když najednou přichází má dcera Ela z práce s mužem mezi padesáti – šedesáti roky bez bot a bez kalhot. Venku pršelo a foukal studený vítr. Neznámý muž se třásl zimou a na nic si nemohl vzpomenout. Přátelé ze sboru rychle zareagovali, někdo přinesl boty, druhý ponožky, někdo oděv a bundu. Ostatní mu připravili čaj, lavor s teplou vodou, aby si zahřál a umyl nohy. Když se posadil, našli jsme na jeho hlavě velkou ránu. Rozhodl jsem se jet s ním okamžitě do nemocnice. Zahřáli ho, oblékli, dali čaj a jídlo, a v nemocnici s ním byli dvě hodiny. Poprosil jsem lékaře, aby mu zašili ránu. Udělali mu rentgen hlavy a také zjistili, že má tuberkulózu. Okamžitě jsme ho odvezli na infekční oddělení, koupili potřebné léky a zavedli do teplého nemocničního pokoje. Tento člověk již není cizí, jmenuje se Viktor Ivanovič a má 55 let. Naše srdce a modlitby jsou s ním. Pracovníci z Eliny práce se jí druhý den ptali, jak se vrátila domů v doprovodu toho člověka. Řekla, že církev se o něj postarala, a dostali živé svědectví o Boží lásce k lidem.“

Byl to pro mě velmi těžký misijní výjezd a jsem vděčný Bohu, že jsem na konci tohoto roku za nimi mohl zajet, být s nimi, vidět jejich potřeby a vcítit se do jejich tíživé situace. Modlete se prosím za Ukrajinu, aby tento válečný konflikt byl zastaven a lidé a církve žili v míru.

Pán s vámi

Vašek Bednář

Konat dobro. Je možné.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s