Stavění mostu do Bosny.

Posted: 25/07/2014 in zprávy
Tagy:

Autor: Vašek Bednář  Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Na loňské podzimní misijní konferenci mi Bůh připomněl Bosnu, tak jsem se modlil, abych měl tento rok čas pro návštěvu nádherných, Bohem milovaných lidí v Bosně. Ale tím, že po celý rok sloužím na Ukrajině, marně jsem hledal pro návštěvu Bosny volný termín. Avšak kvůli nečekanému válečnému konfliktu na Ukrajině jsem nejen našel volný termín, ale dokonce na léto plánujeme misijní výjezd do bosenské Banja Luky a Bihače.

Příprava na červnový výjezd byla trochu složitá, protože se do poslední chvíle piloval program návštěv různých sborů, a další složitost byla ve složení spolucestujících. Nejprve jsem měl jet s někým z Brna, pak s Tomášem Klimeckým, kterému však před odjezdem umřel tatínek, takže pochopitelně také nejel. Nakonec jsem našel spolucestující pastora Jirku z Křesťanského společenství Praha a vysokoškolského studenta Jakuba, který navštěvuje Církev bratrskou v Litvínově.

Zastávka první: Daruvar

Naše první návštěva byla v letničním sboru v chorvatském Daruvaru. Na tento sbor jsem dostal adresu od našeho misionáře v Chorvatsku Jirky Dohnala. Daruvar leží v Slavonii a je známé jako místo s největší českou menšinou v Chorvatsku. Nachází se 130 km jihovýchodně od Záhřebu, má asi 10.000 obyvatel a z toho je 20% Čechů. V okolí Daruvaru je šest českých vesnic. V Daruvaru je česká školka, na základní škole se vyučuje čeština a dokonce mají na gymnáziu jednu českou třídu. Aby toho nebylo málo, tak mají českou knihovnu, a hned jsem se domluvil s Pavlem Bubíkem, jestli by nakladatelství nějaké knihy do jejich knihovny nedarovalo.

Setkali jsme se s pastorem sboru bratrem Mirkem, sám je Chorvat, ale má manželku Aničku, která je čtvrtou generací Čechů, kteří v polovině 19. století odešli za prací do Daruvaru. Ve sboru mají 15 většinou starých lidí. Bratr Mirko říkal, že ve sboru měli jednoho mladého bratra, který sloužil jako druhý pastor, ale po svatbě se odstěhoval do města, kde bydlela jeho manželka. Povídali jsme si asi dvě hodiny o těžkosti jejich služby. Sbor nemá mladou generaci, a proto se modlí, aby Bůh k nim někoho poslal a pomohl jim v jejich boji za záchranu lidí. Věřím, že to nebyla naše poslední návštěva. Modlíme se, abychom tam mohli udělat evangelizace, letní misijní výjezd, možná příměstský tábor, ale taky hledáme dlouhodobé misionáře, kteří by bratru Mirkovi pomohli k získání mladé generace.

Zastávka druhá: Banja Luka

Banja Luka_173112Ještě večer jsme z Daruvaru cestovali do bosenské Banja Luky, která je vzdálená asi dvě hodiny cesty autem, zde na nás již čekal David. Ubytovali jsme se a ještě v noci vyrazili na velmi dobrou kávu do jedné z mnohých kaváren.

Banja Luka je hlavním městem Republiky Srbské, je to moderní mladé město s 230.000 obyvateli, které prakticky nebylo zasaženo válkou, a v jejich vojenských kasárnách jsou dnes vysoké školy s kolejemi, kde právě David slouží studentům. Ve městě jsou dva letniční sbory, hodně mešit a pravoslavných kostelů.

Druhý den dopoledne jsme měli setkání s vedoucími místního letničního sboru, který má přibližně 20 členů a 8 zahraničních misionářů. Sbor slouží jako komunitní centrum pro místní lidi. Finská církev podporuje asi 50 dětí z velmi chudých rodin a pro tyto rodiny jsou pak následně připravovány různě zaměřené křesťanské programy.

Odpoledne a v podvečer jsme měli dvě modlitební setkání, nejprve v kampusu, a pak jsme vyjeli na největší místní hřbitov, který je položen nad městem a ze kterého je nádherný výhled.

Zastávka třetí: Jajce

Jajce_121353Ve středu ráno jsme odjeli do města Jajce, které je vzdáleno asi 100 km od Banja Luky, ale tuto vzdálenost jsme jeli více jak dvě hodiny. Jajce leží ve Federaci Bosny a Hercegoviny, ve středobosenském kantonu na řekách Pliva a Vrbas a žije zde asi 30.000 obyvatel.

Setkání jsme měli se sestrou Dinou, která vede 14 členný sbor. Tento sbor vede spolu se dvěma bratry, ale oba pracují v zahraničí a domů přijíždějí jednou za měsíc. Sestra Dina uvěřila v Krista, když jako náctiletá byla evakuována v době bosenské války do německé křesťanské rodiny. Když se po válce vrátila domů, zjistila, že její sestra a bratr uvěřili stejně během války, tak spolu založili sbor. Ve městě je velmi těžké sloužit, protože 90% obyvatelstva tvoří muslimové. Po vzoru finských misionářů, kteří v Banja Luce založili křesťanský florbalový tým, stejný tým založili místní křesťané i zde.

Měli jsme super setkání v překrásném historickém městě, kde jsme měli i čas si odpočinout u nádherného vodopádu.

Zastávka čtvrtá: Bihać

tým z Bihače_150820Z Jajce jsme jeli přímo do Bihače, kde na nás již netrpělivě čekali naši známí, Bohem požehnaní sourozenci. Hned po ubytování v jejich novém sborovém domě jsme šli na večeři, kde jsme si povídali ohledně historie města. Žije tady asi 45.000 obyvatel, a z toho je více než 80% Bosňáků a asi 15% Chorvatů. Toto město jsme spolu s biblickou školou navštívili před třemi roky a dodnes si o této naší návštěvě lidé povídají. Myslím v tom dobrém. Tehdy o Velikonocích jsme rozdali zdarma lidem 800 biblí, sice zatím se nikdo neobrátil, ale byl to čas zasévání a modliteb. Sestra Jael, která vede místní 15 členný sbor, nám řekla, že pak za čtyři dny rozdali jen 30 biblí. Chtěl jsem navštívit i místního hodináře, kterému jsem dal bibli, ale „světe div se“, jeho pracovní doba končila ve 20 hodin a my tam byli před devátou. Z důvodu velkého tepla mnoho obchodů a podniků pracuje 4 hodiny dopoledne a 4 hodiny odpoledne. Stejné je to i s místními kavárnami, které jsou přes poledne prázdné.

Rovněž jsme s místními vedoucími plánovali náš letní misijní výjezd, kde budeme sloužit dětem a mladým lidem.

Zastávka pátá: Sanski Most

Jajce_131437Ve čtvrtek dopoledne jsme z Bihače jeli navštívit místní věřící do města Sanski Most, toto město leží ve Federaci a protíná je řeka Sana, která při květnových povodních zatopila asi 1000 domů. Sanski Most má po válce 47.000 obyvatel a prakticky 100% obyvatelstva tvoří Bosňáci.

Zde jsme zažili asi jediné zklamání, protože letniční sbor, který měl ještě nedávno o něco více jak 20 křesťanů, se pomalu rozpadá a dnes má 7 členů. Co se stalo? Místní pastor, který sbor vedl několik let, se s rodinou vrátil zpět do Sarajeva a druhý pastor se rovněž odstěhoval. Zůstaly jen dva manželské páry, ale manželové se nějak nemají k tomu, aby sbor vedli, tak z důvodu vysokého nájmu opouštějí sborovou budovu a vytvoří zatím domácí skupinku.

Po obědě s místními pracovníky jsme jeli na výlet, navštívit nádherný vodopád. Ten den bylo obzvláště teplo – 37 st, kluci se šli u vodopádu vykoupat, ale najednou se velmi ochladilo na 19 st, zvedl se vítr a začalo velmi silně pršet. Než ale začalo pršet, naštěstí jsme doběhli do auta. Abych to upřesnil, po kamenité cestičce dolů k vodopádu jsme šli 20 minut, zpět pod hrozbou deště jsem to vyběhl za necelých 15 minut, ale srdce mi bušilo ještě asi půl hodiny.

Zpět do Bihače jsme se vraceli přes Priedor, kam jsme vezli na vlak Davida, aby se vrátil zpět do Banja Luky, a my pokračovali v našem misijním plánu. Byli jsme kousek před Bihačem, kdy jsme se vlekli za náklaďákem, když se ze skal utrhl více jak metrový balvan a zatarasil třetinu cesty. Podle stop od hlíny jsme zjistili, že se to muselo stát jen pár minut před tím, než jsme tam přijeli. U kamínku jsme se vyfotili a jeli dále do Bihače.

Zastávka šestá: Bosanska Krupa

Krupa - Amir a Jael_123429V pátek ráno jsme vyrazili spolu se sestrou Jael do Bosanské Krupy, která leží asi hodinu cesty od Bihače, kde jsme měli mít setkání s místním jediným mužským křesťanem Amirem.

Před válkou zde žilo početné zastoupení Srbů, ale po válce je 100% obydleno jen Bosňáky. Krásné historické město se 30.000 obyvateli, přes které protéká nádherná modrozelená řeka Una (plavalo tam mnoho pstruhů). V centru města, prakticky na jedné ulici a kousíček od sebe, stojí pravoslavný a katolický kostel a za nimi se vypíná mešita. Pravoslavný je stále zavřený, protože tam nejsou žádní Srbové, katolický se otevírá jen 2x za rok o Vánocích a Velikonocích a žije zde jen jedna katolická rodina.

Bratr Amir je válečný veterán (bojoval v jugoslávské válce) a místní policista, který je již pár let v důchodu. Amir není starý, je o něco mladší nežli já. Po válce začal hodně pít, manželka s tříletou dcerou od něj odešla a řekla mu, že jako opilec nebude mít přístup k dceři. Nakonec se rozhodl jít se léčit do Teen Challenge, kde odevzdal svůj život Ježíši. Dnes navštěvuje svoji dceru, která již chodí do školy. Protože v Krupě není žádný sbor, rozhodl se, že se odstěhuje do Tuzly, a dokonce si tam našel dům, který by si chtěl koupit. Uvidíme, jak jeho další cesta dopadne.

Abyste nemysleli, že v Krupě je jen jeden věřící, tak není. Loni se tam obrátila jedna žena, ale její manžel je kategoricky proti, aby navštěvovali věřící. Misijní tým z Bihače několikrát měsíčně jezdí modlit se a sloužit lidem do Krupy s touhou zde založit sbor. I náš tým spolu s Jael jsme vyšli nad město a společně jsme se za něj modlili.

Večer jsme měli jet na večeři za našimi misionáři Davidem a jeho manželkou Irenou do Banja Luky, ale ten den měla přiletět Davidova maminka letadlem z Prahy do Záhřebu. Avšak z důvodu letových komplikací přiletěla až v noci.

 

Zastávka sedmá a poslední: Velika Gorica

Při cestě z Bosanské Krupy do Bihače mi David napsal sms, že se plán naší cesty mění a že nás zve na rozlučkovou večeři k jeho tchánovi, který ten den zrovna oslavoval narozeniny, do chorvatské Veliké Gorice. A proč Davidův tchán žije v Chorvatsku? Protože David si vzal za manželku jejich dceru Irenu.

Kromě spousty velmi dobrého jídla jsme mohli s Davidem zhodnotit i náš misijně cestovatelský poznávací výjezd. Já osobně jsem byl velmi povzbuzen ze všech setkání, která nám David připravil. Doufám, že i místní věřící byli z naší návštěvy povzbuzení a že Pán Bůh se dotkne srdcí českých křesťanů, kteří se nejen budou modlit a nejen zajedou na misijní výjezd, ale že Pán pošle na Balkán své dlouhodobé misionáře.

Při jedné ranní modlitbě mi Pán ukázal, že stavíme most mezi Bosnou a českými církvemi, a já doufám, že tím, jak jezdíme po českých sborech a mluvíme a píšeme o naší práci, se Pán někoho dotkne a ten někdo se rozhodne vydat svůj život pro balkánskou misii.

Ještě jednou bych vám všem chtěl poděkovat, že jste se za nás modlili a finančně přispěli na naši cestu.

Bůh vám žehnej,

Vašek Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s