Letní misijní výjezd do dětských domovů na Ukrajině.

Posted: 13/11/2013 in Dětské domovy
Tagy:, , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Letošní misijní výjezd do dětských domovů na Ukrajině byl něčím zvláštní. Pořádali jsme již 17. letní misijní výjezd (první tři byly evangelizační do Krivého Rogu) a my s Dankou jsme zahájili patnáctou sezónu služby v dětském domově Otchiy dom v Kyjevě.

Letošního misijního výjezdu se zúčastnilo 16 lidí, kteří sloužili v dětském domově Piligrim v Mariupolu, v domovech rodinného typu v Radomyšli a v Pirogovu (zde dokonce dva týmy) a já s Dankou v dětském domově Otchiy dom v Kyjevě a ve sboru u Pavla Goluba v Apostolovu.

Jak jsem již na úvod napsal, letos jsme zahájili patnáctou sezónu v dětském domově Otchiy dom a trochu bych zavzpomínal. Za 15 let fungování Otčího domu v Kyjevě:

  • 346 dětí prošlo plnou rehabilitací
  • Více jak 2000 bezprizorních dětí obdrželo pomoc, skrze kterou byly vzaty z ulice, a jejich životy se změnily
  • 63 dětí bylo adoptováno
  • 58 dětí se po rehabilitaci vrátilo do svých biologických rodin
  • 22 dětí šlo do pěstounské péče
  • 11 dětí se již oženilo nebo vdalo a narodilo se jim 27 dětí
  • Nyní v Otčím domě bydlí 53 dětí od dvou do 19 let.

Našima rukama prošlo mnoho dětí, jak na ulici, tak i v dětském domově. Ne vše se podařilo, jak jsme si představovali, některé děti již nežijí nebo nežijí s Bohem, ale mnoho dětí je dnes křesťany, mají své rodiny a vychovávají své děti. A jak napsali manželé Dolejší „Život není peříčko“, jak pro nás, kteří jsme nevyrůstali na ulici, o to víc pro děti z ulice, nebo z úplně rozvrácených rodin, kde nepoznaly lásku, ale zato důkladně poznaly násilí, bití, nadávky a různé formy zneužívání. Všechny tyto vzpomínky si vzaly do dětského domova a pak do dospělosti. Musí odpustit a musí se s tím naučit žít.

Vzpomenu pár příběhů dětí, které vyrostly v našem dětském domově a dnes jsou dospělí, samostatní, ne vždy soběstační a ne vždy přijímají správná rozhodnutí.

P1000689

Sašu Bůh neopustil

Sasha-1Saša je jedno z prvních dětí, které přišlo k nám do dětského domova. Saša žil v rozbité rodině, kde místo lásky poznal alkohol a bití. Utekl na ulici a žil ve sklepech domů a v teplovodních kanálech spolu se třemi dalšími dětmi. Děti se živily tím, co nakradly nebo dostaly. Většinu vyžebraných nebo ukradených peněz prohrály v automatech nebo si za to kupovaly lepidla, aby mohly čichat. Ředitel dětského domova Roman Korniyko spolu s další pracovníky se se Sašou seznámil. Každý večer za nimi chodil a dával jim jíst. Povídal si s nimi a budoval cestu k jejich srdcím.

Po půl roce (to bylo v roce 1997 a Roman si pronajal třípokojový byt v Kyjevě) se pouze Saša rozhodl, že ulice nemá budoucnost a svěřil svůj život do Božích rukou. Procházel těžkým obdobím, jako každé dítě ulice. Musel se naučit respektovat vychovatele a vycházet s dalšími dětmi. Saša začal chodit do speciální tzv. alternativní školy, kde ho učily učitelky – vychovatelky, a do školy šel, jen když dělal závěrečné zkoušky, aby postoupil do dalšího ročníku. Nakonec zdárně vystudoval 11letku a šel studovat střední řemeslnickou školu.

V 18 letech z domova odešel, a protože už byl „dospělý“ a velmi chtivý peněz, ne vždy se mu dobře dařilo. Zapletl se s podsvětím a může být rád, že to dopadlo pouze s přelámanýma nohama. Z nemocnice volal bratru Romanovi, aby mu pomohl. Jen co se Saša postavil na sešroubované nohy, zaměstnal ho Roman jako osobního řidiče v dětském domově (často mě vozí na letiště nebo na vlakové nádraží). Přes toto léto tapetoval celý dětský domov. Navštěvuje s Romanem církev, ale ještě se nevydal zpět do Božích rukou, ale je na dobré cestě.

Alexandr Sergejevič – nový vychovatel

Saša2Malý Saša vyrůstal v alkoholické rodině. Když mu byly tři roky, otec před ním zabil v opilosti matku a pak se s nožem vrhl i na něj. Saša vyskočil z okna a utekl z domu. Potuloval se po městě, spal na vlakovém nádraží, až si ho vzal k sobě nějaký pán, který se rok o něj staral. Protože však neměl peníze, přivedl Sašu k Romanovi, aby se o něj postaral. Ten pán řekl, že se chlapec jmenuje Saša, ale z toho šoku, co viděl, si nepamatuje své příjmení, ani kde bydlel.

Saša byl miláčkem domova a taky toho velmi zneužíval. Začal krást a velmi důvěryhodně lhát. Několikrát utekl z domova. Než začal chodit v sedmi letech do školy, podařilo se zjistit, kde Saša bydlel, kdy se narodil a také, že otec byl za vraždu zavřený. Ve škole to neměl jednoduché, často se bil a velmi špatně se učil. Donedávna žil Saša v našem domově, dostudoval střední školu a nastoupil na pedagogickou vysokou školu jako učitel tělesné výchovy a vychovatel v dětských domovech.

Letos, když jsme s Dankou seděli a povídali si s dětmi, šel okolo nás Saša, a protože jsme ho stále brali jako jedno z dětí, tak nás docela překvapilo, že ho některé děti oslovují Alexandře Sergejeviči. Takhle se oslovují vychovatelé a pracovníci domova. Ptám se Saši, jak ti to Máša řekla? A on mi říká: Alexandře Sergejeviči. Ptám se proč a on, že od léta pracuje jako vychovatel v našem dětském domově. Měli jsme z toho velkou radost, z malého chlapečka se stal pan vychovatel. Po očku jsme ho pozorovali, a bylo vidět, že i když některé děti jsou vyšší růstem, má u dětí respekt, autoritu a přistupuje k nim s láskou.

Nasťa přijela sloužit dětem

OD-1_2093866897_nV březnu jsem se v dětském domově po čtyřech letech znovu setkal s Nasťou, se kterou jsem strávil několik hodin při snídaních a večeřích. Tehdy mi řekla o svém nelehkém životě, jak od tří let žila na ulici, že nikdy poznala rodičovskou lásku. Řekla mi, že otce nikdy nepoznala. Ještě než se narodila, zavřeli ho do vězení za vraždu. Maminka byla silnou alkoholičkou, často se u nich pořádaly alkoholické mejdany. Pak se na mě podívala a odmlčela se. Po chvilce dodala, že ji matka nikdy neobjala, nikdy jí nečetla pohádku, ani ji nepohladila, nedala pusu na dobrou noc, ani jí neřekla, že ji má ráda. Zato slyšela nadávky a bití. Její o dva roky starší bratr ji odvedl z domu na ulici.

Žila, kde se dalo, nakonec ji v sedmi letech přivedla k nám do domova sociální služba a ve 13 byla adoptována.

V červnu přijela opět do domova, a to hned na tři měsíce, aby se stala vychovatelkou a pracovala na Ostrově pokladů na Krymu s nově příchozími dětmi, které v polovině srpna přišly do našeho domova. Nasťa na konci srpna odletěla zpět do USA, aby dále pokračovala ve studiu vyšší střední školy.

Prožili jsme v Kyjevě i Apostolovu požehnané dny, kdy jsme sloužili dětem, rodičům, vychovatelům i v církvi.

Ještě jednou bych vám všem chtěl poděkovat za vaši podporu.

Bůh vám žehnej,

Vašek Bednář

20130811_092751

OD-4_140858-1

S dětmi v Otčím domě

R-petichatky_204424-1

S dětmi v romském sboru Sulamita v Pětichatkách

R-Nova Syc_104344-1

Ve sboru Spasení v Nové Syči

R-krest_110408-1

Vodní křest 50 lidí v Krivém Rogu

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s