Ukrajinské střípky.

Posted: 28/06/2013 in Dětské domovy, Ukrajina, zprávy
Tagy:, , , , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Vašek_0534Již několik let jezdím sloužit dětem do sboru v Praze – Zbraslavi. Vždy mám pro ně udělané fotografie ukrajinských dětí a vyprávím dětem jejich příběhy, a co Pán v jejich životě dobrého vykonal. I letos jsem měl s dětmi nádherný čas, ptaly se mě, proč jsem misionářem, jak mě k této práci Pán Bůh povolal, jestli i ony můžou být misionáři a pomáhat jiným dětem. Po skončení a společné fotografii za mnou přišla malá Eliška a dávala mi do ruky obálku. Řekla mi, že spolu se sourozenci (jsou čtyři) sbírala peníze pro děti z dětského domova na Ukrajině. Penízky jsem od Elišky převzal a spolu jsme se za děti pomodlili. V kanceláři jsem pro děti z dětského domova v Tlumači udělal fotku Elišky a jejích sourozenců, penízky jsem vyměnil v bance a odcestoval na Ukrajinu.

Když jsem přijel do dětského domova v Tlumači, slavnostně jsem fotografii spolu s finančním darem dětem předával. Druhý den jsme jeli do obchodu a nakoupili dětem ovoce a sladkosti a udělali pro děti sladký a zdravý stůl. Děti byly za tento dar velmi vděčné, nakreslily zbraslavským dětem obrázky a poslaly poděkování a modlitbu.

tlumac 2V tomto krásném dětském domově Ridna Osela v Tlumači bydlí 27 dětí (od tří do 17 let), žijí tady rovněž Gerda spolu s Oksanou (jsou to středoškolačky) ve třetím patře v pokoji pro středoškoláky. Holky mě pozvaly na návštěvu. I když Gerda do svých devíti let nespala v posteli a ani nikdy neměla svůj vlastní pokoj, protože se svou matkou bezdomovkyní žila po různých vlakových nádražích, tak se z ní stala velmi čistotná a pořádkumilovná dívka. Když jsme přišli do jejich pokoje, hned uviděla své bačkory, které nechala pěkně uložené vedle postele, běžela přes celý pokoj, bačkory zvedla, schovala za záda a pak je položila na botník. Myslím, že ten pokoj byl tak krásně uklizen, že by se dalo ze země i jíst, ale to by mi dívky určitě nedovolily. Obě byly přijaté na střední uměleckou školu v Ivanofrankovsku.

Díky Bohu jsem měl čas si popovídat a hrát se všemi dětmi, a vždy, když odjíždím, tak vidím, jak děti pláčou a nechtějí mě pustit, abych od nich odjel.

Krivac - 2Z Ivanofrankovska jsem celý den cestoval vlakem do Krivého Rogu, kde jsem mohl po roce strávit pár dní v rodině pastora Kosti Melnika. Hned po mém příjezdu a obědě mě vzal Kosťa, abych se sdílel svým svědectvím na charitativním obědě pro sociálně slabé staré lidi. Tento oběd pořádají jednou měsíčně již sedm let a jen pár lidí z nich se obrátilo k Bohu. Tohoto oběda se zúčastnilo 38 stařečků, tak jak je Gennadiy Mochněnko nazval „Dětmi války“. Měl jsem poprvé takovou výsadu mluvit k těmto vzácným lidem, kteří dnes žijí v beznaději, bez lásky, bez rodin, bez sociálních jistot, které celý život budovali. Na závěr mi dovolili, abych se za ně pomodlil, a nakonec jsem se dozvěděl, že tři lidé odevzdali svůj život Ježíši.

Kosťova dcera je velmi chytrá dívenka, studuje na gymnáziu, a když jsme si tak povídali o jejích plánech do budoucna, že by chtěla jet studovat na vysokou školu do Londýna, mi dala matematický úkol, abych jí ho pomohl vyřešit: Letěli dva velbloudi, jeden byl zrzavý a druhý letěl vlevo. Kolik váží 1 kilogram asfaltu, když je ježkovi 24 let? Hodně jsme se nasmáli a hledali odpovědi, ale ty vám raději neřeknu, jen si lámejte hlavu.

krivac - 3V neděli po shromáždění jsme s Kosťou a jedním manželským párem jeli navštívit zvláštní dětský domov – Dispenzární dětské oddělení v Krivém Rogu pro děti HIV pozitivní a děti s tuberkulózou. V tomto domově žije 32 dětí od tří do 18 let. Všechny děti mají různou formu tuberkulózy a tři děti jsou HIV pozitivní. Většina těchto dětí jsou sirotci nebo se jich rodina zřekla, nikdo je nenavštěvuje a nemůžou z tohoto střediska odejít. Pokud Pán Ježíš něco neudělá a neuzdraví tyto děti, budou tam žít až do své smrti. My jsme měli tu možnost si s nimi hrát, číst si biblické příběhy a modlit se o milost a uzdravení. Doufám, že Pán nám dá v létě milost, abychom tyto děti opět mohli navštívit.

V kyjevském dětském domově Otčij dom bydlí asi 60 dětí, dnes je to číslo relativní, protože přišlo hodně nových dětí, a než se stačily rozkoukat, už cestovaly vlakem přes celou Ukrajinu do rehabilitačního střediska Ostrov pokladů v Kerči na Krymu. Těchto nových dětí jsem si ani neužil a už byly fuč, ale naštěstí tam zůstaly děti, které bydlí v rodinném programu.

nikita-vikaV březnu jsem poprvé viděl chlapce Nikitu, který je HIV pozitivní a bydlí se svou sestrou Vikou v rodině tety Světy. Když Nikitka, který ještě nemá dva roky, k nám do domova přišel, byl úplně bílý a samé boláky po celém těle. Lékaři říkali, že je to alergická reakce na mléko a nějaké tabletky. Již v březnu si měla nějaká rodina Nikitku a Viku adoptovat. Ale k mému překvapení či zjištění bylo, že oba jsou stále u nás, dokonce teta Světa řekla, že je chtělo adoptovat několik manželských párů, ale vždy asi kvůli Nikitově nemoci z toho sešlo. Dnes je Nikitka velmi živý chlapec, když uvidí jakéhokoli muže, běží k němu a volá táta, táta, a chce, aby si ho vzal na ruce. Velmi touží být někým milován. Světa se svým manželem Pavlem byli společně na 14 denním misijním výjezdu a Nikita s Vikou zůstali v Otčím domě. Světa se vrátila o pár dní dříve a Nikitkovi ukazovala na počítači fotografie. Když viděl fotku Pavla, začal Nikita objímat monitor a volat táta, táta.

Chtěl bych vám všem poděkovat za vaši podporu, modlitby a esemesky.

Pán s vámi a užijte si krásné prázdniny.

Vašek Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s