Letní misijní výjezdy do dětských domovů na Ukrajině.

Posted: 10/09/2012 in Dětské domovy, Letní misijní výjezdy, Ukrajina
Tagy:, , , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Letní misijní výjezdy do dětských domovů na Ukrajině se připravují prakticky od začátku roku, kdy se domlouvají dětské domovy, kam bychom mohli přijet a posloužit bezprizorním dětem, které nepoznaly rodičovskou lásku a byly ne vlastním rozhodnutím dány do dětského domova. Do poloviny května bylo možné se na tento výjezd přihlásit. Obvykle máme poslední květnovou sobotu setkání všech účastníků výjezdu, kde se lidé seznamují, rozdělí se do týmů a pod zkušeným vedoucím začínají připravovat program. Letos ale poprvé toto setkání nebylo, protože na Ukrajinu se přihlásil pouze jeden nováček, takže týmy se připravovaly samostatně. Celkově s námi letos v šesti týmech jelo na Ukrajinu 23 lidí. Dva týmy jely sloužit dětem do dětského domova v Pirogově, kousek od Vinnice. Další tým jel sloužit na dětský křesťanský tábor do Apostolova. Tento týden se vrátil tým z dětského domova Piligrim v Mariupolu, letos byli spolu s dětmi na táboře na Krymu. My byli s Dankou v Otčím domě v Kyjevě a týden jsme sloužili ve sboru v Apostolovu. Poslední tým je ještě v domově rodinného typu v Radomyšli. Tímto bych chtěl všem účastníkům poděkovat za jejich věrnou službu Pánu, za jejich obětavost a lásku, kterou dětem i dospělým předali. Ať vás Pán Ježíš požehná, občerství a naplní svým Duchem. Ještě jednou děkuji.

S Dankou jsme přiletěli do Kyjeva. Zde na nás dýchl teplý ukrajinský vzduch a já si uvědomil, že pro moji Danku to bude 18 těžkých dní. Miluji léto a teplo, zato Danka trpí. Letos ale takové teplo nebylo jako loni, kdy v Apostolovu bylo několik dní přes50 st. ve stínu, letos bylo jednou47 st.

Návrat ztracených dětí.

Na letišti na nás čekali Saša a Vitalik, bývalí chovanci z našeho dětského domova Otčij dom v Kyjevě, a já si uvědomil, že holubi se vracejí do svého rodného hnízda. Saša je dokonce zaměstnán v domově jako řidič. Oba chlapci kdysi chodili do církve, ale když v plnoletosti z domova odešli a vydali se na vlastní cestu, na Boha zapomněli a nevedlo se jim nějak úspěšně, spíš to s nimi šlo z kopce, alkohol, cigarety, automaty a ženy. Jednu neděli nás Saša vezl do sboru Spasení ve Vyšneve a ptal jsem se ho, jestli půjde s námi na shromáždění. Řekl, že kvůli některým lidem raději půjde umýt auto, ale kdybychom šli do jiného sboru, kde ho nikdo nezná, že by šel. Před sborem ale na nás čekal Roman Kornyjko, a než se Saša nadál, šel s námi do sboru.

Dalším „holoubkem“, se kterým jsme strávili několik dní, byla Veronika. Dívenka, která žila na ulici, pak přišla do dětského domova, ze kterého utekla zpět na ulici, a my ji čtyři dny hledali po kyjevských ulicích. Když jsme ji našli na vlakovém nádraží, sjetou, špinavou a nevonící, zeptala se mě, proč jsme ji hledali, že chtěla zemřít. My ji odvezli ve čtyři ráno k jedné sestře, která pracovala v domově jako sekretářka. Udělala jí kávu, dala najíst, vykoupala, dala čisté oblečení a uložila do své postele. Dále Veronika putovala do státního dětského domova, ze kterého opět utekla a žila na ulici. Nakonec otěhotněla, měsíc před porodem se vrátila zpět do domova a snad měsíc po porodu odešla neznámo kam. Vždy přišla, když byla v problému. Tentokrát přišla, protože její již osmiletá dcera Alina jela na křesťanský tábor pro děti z Otčího domu. Veronika je znovu těhotná s Alijiným otcem. Nemůže ji ho vzít, protože nemá občanský průkaz, a protože je cizí státní příslušník, podle jeho slov by vyřízení na velvyslanectví trvalo velmi dlouho. Když jsme šli v pondělí večer do místního sboru na shromáždění, Veronika seděla venku a pila kávu. Ptala se nás, kam jdeme. Řekli jsme jí, že do sboru a že by mohla jít s námi. Nejdříve se ošívala a hledala výmluvy, proč nejít, ale nakonec šla. Pak s námi chodila na všechna shromáždění. Veronika po návratu své dcery z tábora se vrátila zpět domů. Věřím, že Bůh ji má ve svých rukou a jednoho dne se Veronika vrátí do Otcovy náruče.

Vova má novou rodinu

Politikou Otčího domu je, že dětský domov není řešení, ale aby každé dítě mělo rodiče, kteří ho budou milovat. Každé dítě, které se dostane do našeho dětského domova, má naději na novou rodinu. Za poslední půlrok bylo adoptováno pět dětí. Teď byl adoptován 13 letý Vova, který byl v domově čtyři roky, a na konci roku si ho našla jedna americká rodina. Adopce byla velmi rychlá a Vova nebo teď již Justin odlétal s novou maminkou do USA.

Stejnou možnost adopce měla i Anžela, ale její matka nesouhlasila s adopcí. I když byla kdysi alkoholičkou, rozhodla se s alkoholem přestat. Šla do církve, odevzdala svůj život Ježíši a spolu s ním začala s alkoholem bojovat. Tři roky strávila v různých rehabilitačních střediscích, až nakonec zvítězila. Odstěhovala se do jiného města, daleko od kamarádů alkoholiků, pronajala si jednopokojový byt, našla si práci, a když se o tom Anžela dověděla, že máma chodí pravidelně do církve, tak se rozhodla, že se k ní přestěhuje. Na začátku července odjela Anžela ke své mamince, chodí s ní do církve, stále jezdí i do Otčího domu, kde dostává hormonální injekce a ve své léčbě bude pokračovat. Bože, požehnej Anželu i její maminku, ať Tvoje ruka je nad nimi.

Služba v dětské nemocnici v Apostolovu

Z Kyjeva jsme jeli na týden sloužit do Apostolova. Návštěvu v rodině bratra Pavla Goluba jsme si náramně užili. Navštívili jsme přátele, v neděli sloužili v místním sboru a odpoledne na evangelizaci ve vesničce Novogrigorovka.

Největší událostí ale bylo slavnostní otevření kulturní místnosti v dětské nemocnici v Apostolovu. Sestra Natálie několikrát týdně navštěvuje nemocné pacienty, jak dospělé tak i děti, kdy si s nimi povídá, čte jim z Bible, modlí se za ně a potřebným přináší ovoce, jídlo nebo tabletky. V dětské nemocnici viděla kulturní místnost, která byla zdevastovaná, ve které nebylo nic a ve které si ani děti nehrály. Když to Natálie viděla, mluvila s pastorem Pavlem a spolu se vypravili za vedením dětské nemocnice.

Nemocnice rekonstrukci schválilo, a tak se členové sboru spolu s pastorem pustili do oprav místnosti. Nakonec jsme v Krivém Rogu koupili linoleum a osvětlení. V pondělí dopoledne jsme za účasti lékařského personálu, pastora sboru Pavla Goluba, sborových pracovníků, kteří místnost upravili, nemocných dětí s maminkami a námi jako zástupci Nadačního fondu Nehemia, který opravy spolufinancoval, slavnostně kulturní místnost otevřeli. Na tuto slávu přijel i reportér z místního tisku. V nejbližší době bude zakoupena malá sedačka a hračky pro děti. Měli jsme možnost mluvit s personálem, který nám velmi děkoval za pomoc. Provedli nás po pokojích nemocnice, která od dob svého otevření nebyla rekonstruována, maximálně bylo v pokojích vymalováno, ale postele a matrace, na kterých spaly děti, pamatovaly dobu sovětskou. Dostal jsem myšlenku, o které jsem mluvil s pastorem Pavlem, že bych rád, pokud mi Pán dá milost, sehnal peníze na nové postele, že by se postupně rekonstruovaly všechny dětské pokoje.

Radostné tváře v Pětichatkách

Nejvíce jsme se ale těšili na návštěvu v Pětichatkách. Pro děti jsme vytiskli fotografie, sbor Pavla Goluba posbíral oblečení, které Pavlova manželka Ljuba vyprala a poskládala, za auto jsme připnuli přívěsný vozík a jeli do Metra nakoupit ovoce a čokoládové bonbóny a vyrazili směr Pětichatky. Když jsme se přiblížili se sborové budově, uviděly nás děti a nastal obrovský povyk a jásot. Děti běhaly okolo auta a křičely radostí. Začaly nás objímat, dávat pusy a velmi vřele nás vítaly. Hned se nás ptaly, jestli jsme jim přivezli fotky a hlavně banány. Osvobodit nás ze zajetí dětí přišel pastor Igor. Celý sbor nás uvítal duchovní písní, děti zpaměti recitovaly biblické verše, pak jsme se sdíleli z Božího slova a na závěr shromáždění bylo dětem oznámeno, že za chvíli dostanou ovoce a bonbóny. V té chvíli vytryskl křik radosti a smíchu, děti běžely k autu, kde bratři vytáhli z auta igelitky s ovocem a sestra Róza začala dětem nejprve dávat banány, pak pomeranče atd.

Všichni se s námi s radostí loučili a my věříme, že jsme v romském sboru Sulamita nebyli naposledy. Sestra Ljuba byla velmi vděčná, že navštívila tento sbor, protože viděla, že děti i dospělí byli oblečení do věcí, které jsme jim kdysi přivezli. Při cestě zpět do Apostolova jsem děkoval Bohu, že jsme mohli opět nakreslit úsměv na dětských tvářích.

Tímto bych vám všem chtěl poděkovat za vaši finanční podporu dětských domovů na Ukrajině, za vaše modlitby i za vaši letošní službu dětem v dětských domovech na Ukrajině.

Bůh vám žehnej.

Václav Bednář

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s