Na děti z Pirohova jsme se velmi těšili.

Posted: 28/08/2012 in Letní misijní výjezdy, Ukrajina
Tagy:, , , , , ,

Autor: Majka Ondřejová Zdroj: vaclavbednar.com

Před pár dny jsme se vrátili z misijního výjezdu na Ukrajině, který byl i tentokrát velmi požehnaný a krásný. Sloužili jsme dětem z vesnice Pirohov, která se nachází blízko města Vinnice.
Náš tým se skládal z 5 členů, 4 sester a 1 bratra. Dvě z nás se do zdejšího domova vracíme opakovaně, pro jiné to byla návštěva první, a nejmladší členka týmu, Danka, zde zavítala po několika letech. Na počátku nás tedy čekalo velké vítání, seznamování, prohlížení fotek a povídání si o všelikých změnách, které se v našich životech udály za dobu, co jsme se neviděli. Tak jsme se dověděli i o tom, že hned příští den se odjíždí na týdenní pobyt u moře. Tuto informaci jsme uvítali, ačkoliv naším problémem bylo, že téměř nikdo z nás neměl plavky. To se ale vyřešilo na místním tržišti.

Cesta k moři trvala poměrně dlouho, protože město „Frunze“ se nachází až v Chersonské oblasti, která je od Vinnice vzdálená stovky kilometrů. Jeli jsme tedy celou noc a dorazili jsme až v 9 hodin dopoledne příštího dne.

Dům, ve kterém jsme byli ubytováni, nebyl v přímé blízkosti moře, proto jsme k němu museli dojíždět církevním busíkem.  U moře jsme pak trávili většinu času společným koupáním a dováděním ve vodě. Vzhledem k tomu, že většina dětí (a jak jsme později zjistili ani dospělých) neuměla pořádně plavat, byl to zároveň i čas hlídání a učení. My Češi jsme si vzali za úkol co nejvíce zabavit děti, aby si dospělí Ukrajinci mohli odpočinout a pobyt u moře vychutnat co nejpohodověji. Ve zbývajícím čase jsme s dětmi hráli hry nebo jsme se věnovali společnému tvoření, u kterého jsme dětem povídali o Bohu. Navštívili jsme také „горячий источник“ (horký pramen) s velmi horkou vodou a mazali jsme se zdravým blátem. V obou případech jsme si užili hodně legrace.

Od moře jsme se vrátili v sobotu večer, abychom hned další ráno mohli jít do místní církve. Shromáždění tady zpravidla trvá několik hodin a střídá se během něj více „řečníků“. Také my jsme měli možnost posloužit zpěvem českých křesťanských chval a Petr se pustil i do krátkého kázání. Vzhledem k tomu, že se rusky učí teprve čtyři měsíce, situaci zvládl velmi dobře.

Součástí bohoslužby byla i Večeře Páně, která je zde tradičně spojena s mytím nohou, podle vzoru Ježíše, který myl nohy svým učedníkům při poslední večeři s nimi.

Další týden jsme strávili v domově. Uvědomovali jsme si, že už nám mnoho času nezbývá a že nemáme šanci uskutečnit všechen program, který jsme si pro děti připravili. Proto jsme se snažili ujasnit, co je vlastně podstatou toho, co chceme dětem předat. Celkem rychle jsme se shodli na tom, že nejdůležitější je s dětmi mluvit o Bohu, konkrétněji o jejich osobním vztahu s Ním. Soustředili jsme se tedy na tuto oblast prostřednictvím společných programů, ale i osobních rozhovorů.

Hlavní prostor dostala Janka, která měla pro děti připraven etapový příběh. Janka je dobrá vypravěčka a ke svému povídání si namalovala i překrásné obrázky. Příběh byl o tom, jak se z malého tygříka stala nebezpečná šelma, když ochutnal lidskou krev. Roztomilé zvířátko znázorňovalo hřích v našem životě a jeho působení, když ho neutneme hned v zárodku. V závěru povídání dětem zdůraznila, jak moc je důležité přijmout do svého srdce Boha, který jediný má moc naše hříchy odpouštět. Děti vždy Janku se zatajeným dechem poslouchaly a bylo vidět, že se jim příběh líbí.

Jiný, také velice poutavý, misionářský příběh měla pro děti připraven Miluška. Bylo to o chlapci, který prožil těžké dětství, jeho život ovlivnil alkohol a ocitl se i na ulici. V životě však našel Boha a později se stal Jeho služebníkem. Dětem se příběh líbil, protože jim byl blízký a v lecčem podobný a také proto, že nebyl vymyšlený.

Já jsem si s dětmi povídala o tom, že jsme Boží ovečky a jak se o nás Bůh s láskou a pečlivostí stará. Také jsme si zdobili perníčky čokoládou, což se dětem nejen líbilo, ale také jim to chutnalo.

Ve zbývajícím čase jsme s dětmi hráli hry, my sestry jsme pomáhaly v kuchyni a Petr při sekání dřeva. Také jsme navštívili některé lidi z vesnice, se kterými jsme se seznámili během našich předchozích misijních výjezdů. Věděli jsme, že se některým známým narodila miminka a tak jsme měli radost, že jsme se s nimi mohli seznámit.
Pro všechny jsme si sebou přivezli dárečky a s radostí jsme jim je rozdali. Dětem z domova jsme dovezli i nějaké oblečení.

Misijní pobyt byl pro nás všechny velikým požehnáním.

Za celý tým Majka Ondřejová

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s