Požehnání v pomáhání pomáhajícím.

Posted: 24/08/2012 in Letní misijní výjezdy, Ukrajina
Tagy:, , , ,

Autor: Michaela Soročinová Zdroj: vaclavbednar.com

Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky z našeho misijního výjezdu na dětský tábor na Ukrajině v městečku Petrovo. Jeli jsme pětičlenný tým z Ostravské apoštolské církve a měli jsme úžasnou příležitost poznat pastora Pavla Goluba z církve v Apostolovu.
Bůh mi letos dal úžasnou příležitost zúčastnit se dětského tábora na Ukrajině, který organizovala církev pastora Pavla Goluba. Pro mě osobně to byl nejkrásnější a zároveň nejcennější dar, který jsem kdy mohla dostat. Říká se, že Ukrajina je zemí zaslíbenou všem milovníkům romantiky a drsné krásy, ale já si myslím, že Ukrajina je především zemí zaslíbenou Hospodinu, který zde působí nesmírné zázraky a způsobuje veliké probuzení. Misijní výjezd právě do této země pro mě byl obrovským požehnáním a duchovním povzbuzením. Hrozně mě nadchlo, jak moc jsou zde lidé, především mladí lidé zapálení pro Boha a jak jsou ochotni vydat mu celý svůj život a celé své srdce. I když se celý tábor konal na naše poměry v dost nuzných podmínkách, srdce vedoucích hořela pro Hospodina a každý z nich měl velikou touhu seznámit všechny děti s jeho milostí, láskou a dobrotou.Myslím si, že tam ke každému z nás Bůh osobně promlouval a proměňoval nás svou láskou a to i skrze nádherný Žalm 23, který byl ústředním tématem celého tábora. Jsem Bohu opravdu moc vděčná za tuto příležitost a doufám, že Bůh využije touhy každého srdce, které je ochotné jít někam na misii, protože je to obrovským požehnáním v životě křesťana.

Překonávaní nesnází

Myslím si, že čím větší požehnání nás čeká, tím větší překážky nám jsou stavěny do cesty. Důkazem toho je i má cesta na Ukrajinu, která byla už od začátku provázená mnohými komplikacemi, které vyvrcholily tím, že jsem byla 14 dní před odjezdem hospitalizovaná v nemocnici s totálním vyčerpáním. I po propuštění jsem byla tak slabá, že jsem nemohla nastoupit ani do práce. Zbýval týden do odjezdu a ve chvíli, kdy jsem chtěla oficiálně zrušit svou účast, mi zavolal pastor mého sboru Bohuš Síkora, který mi řekl, že nemám nic rušit, protože Bůh je schopen mě posílit do té míry, že budu moci odjet. V tu chvíli to spíš znělo jako bláznovství, ale prožila jsem, že budu uzdravena a budu moci jet. A skutečně se tak stalo. Mé uzdravení jsem vnímala jako první zázrak našeho výjezdu, ale následovala jich taková spousta, že už je ani nedovedu všechny vyjmenovat. Bůh nás ochraňoval na každém kroku. Náročnou cestu jsme zvládli bez sebemenších komplikací, celníci nás na letišti pustili během několika málo vteřin a dokonce nám popřáli příjemný pobyt na Ukrajině. Nikdo z nás netrpěl žádnými zdravotními komplikacemi a tak bych mohla jmenovat spoustu dalších úžasných zázraků.

Seznámení s Pavlem Golubem

Když jsme po dlouhé a náročné cestě vlakem vystoupili na vlakovém nádraží na východě Ukrajiny ve městě Krivoj Rog, čekal nás tam velice příjemný a srdečný muž, který nás všechny naložil do své dodávky a vezl dalších více než 100 km až do Petrova, kde se tábor konal. Ve chvíli kdy jsem nastoupila k němu do auta, jsem poprvé za celou vyčerpávající cestu pocítila nesmírný pokoj. Ten muž byl Pavel Golub a musím uznat, že je to opravdu vzácný Boží muž, který i přes svou obrovskou duchovní autoritu způsobuje a rozhojňuje pokoj ve všech lidech, kteří s ním přijdou do kontaktu. Tento dojem jsem z něho měla i v průběhu celého tábora. Kdykoli sloužil dětem, nebo jsem se s ním potkala, vždy jsem cítila velikou Boží přítomnost. Pavel Golub má 7 dětí a 5 z nich na táboře sloužily jako vedoucí. Každý z nich je velice zapálený pro Boha a ochoten dělat cokoli, co Bůh bude potřebovat pro budování svého království. Jednou jsem se bavila s jeho dcerami o práci v církvi, a když jsem se zeptala, co všechno dělají, tak kromě všech ostatních aktivit mi jedna z nich radostně řekla: „Dělám cokoliv, je zapotřebí. Když mi řeknou, zpívej, tak zpívám. Když mi řeknou, skákej, tak skáču.“  Řekla to opravdu zapáleně a s nadšením, až jsem se cítila zahanbeně. Kdokoli by se setkal s takovým nadšením pro Boha, měl by si položit otázku: „A co pro tebe Bože mohu udělat já?“

Když tábor skončil, měli jsme příležitost strávit jeden den u Pavla Goluba. On i celá jeho rodina jsou nesmírně pohostinní lidé a každý z nás se u nich mohl cítit jako doma. Opět jsme zažívali Boží přítomnost a i přes všechnu jeho pracovní vytíženost jsme u něj mohli zakoušet nesmírný pokoj, radost a lásku. Pavel nás vzal do dětského domova a do nemocnice, kde jako sbor staví na dětském oddělení hernu, kde za nimi chtějí alespoň jednou v měsíci docházet a vyučovat je Boží slovo. Byl to velice dojemný zážitek, který v každém z nás zanechal mnoho emocí. Vybudovali celou místnost naprosto od začátku, od podlah, elektrického vedení přes nádhernou malbu na stěnách a lavicích. Dále ještě chtějí nakoupit hračky a televizi s DVD přehrávačem, aby dětem mohli pouštět křesťanské filmy. Je naprosto úžasné co tam vše dokázali. Hrozně se mě dotýkal celý tento projekt a především jejich touha něco udělat a něco změnit. I když nemají dostatek financí a mají rozběhnutých mnoho a mnoho aktivit, rozhodli se pozastavit stavbu budovy svého sboru, aby mohli investovat peníze do dětí, které se kvůli svým nemocem ocitly v nemocnici a prožívají tak možná nejtěžší období ve svých životech. Jedna z nemocničních sester nám sama od sebe řekla, že to jsou úžasní lidé a že je to poprvé za 39 let, kdy se jejich nemocnici někdo rozhodl pomoct.

Proč pomáhat pomáhajícím

Já jsem jela na Ukrajinu s obrovským očekáváním toho, co mi Bůh daruje, ale vrátila jsem se s obrovskou touhou v srdci darovat Bohu cokoli, co mám a co mi daroval. Jen Bůh dokáže plně využít všechny naše schopnosti, obdarování a touhy a teprve pak do sebe vše nádherně zapadne a může posloužit k budování jeho království. Někdo má dar stát v první linii a budovat dětská centra v nemocnicích, sloužit v dětských domovech, pořádat tábory a dělat obrovský kus práce na Ukrajině a někdo jiný může mít dar pomáhat těmto pomáhajícím. Myslím, že v Božích očích jsou obě tato obdarování stejně hodnotné, pokud je dokážeme využít.

Myslím, že člověk nemusí jet až na Ukrajinu, aby mohl něco udělat. Věřím, že Bůh dá příležitost komukoliv, kdo by chtěl pomáhat budovat Boží dílo, a to třeba i z domu. Ať už se bude jednat o finanční pomoc, nebo modlitební základnu, v Božích očích je to vše nesmírně cenné, tak neseď se založenýma rukama a když chceš pomáhat a skákat, tak skákej pro Boha!!

Bc. Michaela Soročinová

Misijní práci v Apostolovu můžete podpořit jakoukoliv pravidelnou či jednorázovou částkou na účet Nadačního fondu Nehemia 100113352/0300, variabilní symbol 5200.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s