Boží dílo na Ukrajině pokračuje.

Posted: 02/01/2012 in Dětské domovy, Ukrajina
Tagy:, , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: nehemia.cz

Z Dimky se stal Dmitryj Vasiljevič.
Dima se narodil v Kyjevě, v zabezpečené rodině. Jeho matka zemřela na rakovinu a otec nejevil zájem o osud svého syna. Po smrti matky začal otec pít a domů si přiváděl různé ženy. Sociální služba ho zbavila rodičovských práv, ale život dítěte se nezměnil. Dima zůstával sám doma celé dny bez jídla. Sousedé zavolali k nám do dětského domova „Otchiy dom“ a my si ho v sedmi letech k nám vzali. Dima byl velmi rozmazlený kluk, tak jak ho matka porodila ve starším věku, zahrnovala ho velkou pozorností. Dima je velmi schopný a inteligentní chlapec. Chtěl být adoptovaný a jeho snem bylo stát se ředitelem „Otčího domu“.

Když jsme poprvé v 99 roce přijeli do Chotova, kde tehdy byl „Otchiy dom“, Dimky jsme si hned všimli. Na svůj věk malý světlovlasý roztomilý klouček se točil okolo nás a vyžadoval si naši pozornost. Stejné to bylo i při našich dalších návštěvách domova, Dima byl vždy první, kdo nás vítal, se kterým jsme si hráli a povídali – byl prostě všude. Velmi dobře si pamatuji, jak jsme stavěli cesty, domy a garáže pro jeho autíčka, venku hráli na honěnou, na schovku, nebo stavěli na pískovišti bábovky a v zimě jezdili na saních, nebo se koulovali. Pamatuji si jak ředitel domova Roman Kornyjko všem říkal, že Dimovou touhou je stát se ředitelem tohoto dětského domova a tehdy Roman přemýšlel, co bude dělat on.

Toto medové období Dimovy dlouho nezůstalo a po dvou letech poprosil ředitele Romana, aby ho poslali do státního dětského domova. Tam ale zjistil, že se má hůře nežli v předešlém domově, ale vrátit se již nešlo. Dima byl v domově do svých 17 let.

Po ukončení školní docházky se mu podařilo dostat na prestižní střední zlatnickou školu. Vyučil se zlatníkem a vrátil se k sobě domů, kde do dneška bydlí se svým strýcem. Pracuje ve zlatnictví, ale nejraději vyrábí věci ze stříbra.

Nedávno přišel nás Dima navštívit. Roman Kornyjko mi ho představil jako Dmitryje Vasiljeviče a doopravdy jsem si na něj nevzpomněl, až Roman řekl, že je to ten malý světlovlasý Dimka, který nám za to dobu deseti let, co jsme ho neviděli, nějak vyrostl. Dnes je z něj urostlý 19 letý mladík, prohlíželi jsme si spolu fotografie, vzpomínali na dobu kdy žil v domově, dokonce i Dima si vzpomněl na mě, jak jsme si hráli. Po společné večeři odjel domů.
Věřím, že Boží dobrotivá ruka je nad ním, že jednoho dne se znovu vrátí do Božího domu.

Aljona má novou rodinu.

Když Aljona přišla do „Otčího domu“, dozvěděli jsme se, že má vážné zdravotní problémy nohou: důsledkem křivice má zcela zkroucené obě nohy od kolen ke kotníkům. Pochopili jsme, že naléhavě potřebuje začít s léčbou. Loni na podzim nejprve chirurgové operovali pravou nohu. Tím začala dlouhá a obtížná cesta obnovy. Více než 6 měsíců měla Aljonka nohu v sádře, mohla chodit jen o berlích.
Tehdy nastoupila do první třídy, a musela být převedena na individuální studium.
Na začátku prázdnin přijel k nám do domova jeden manželský pár z Ukrajiny, který v srpnu Aljonku adoptoval. V nové rodině se jí žije dobře, je velmi šťastná, často nám volá a říká, že je za všechno velmi vděčná.
Lékaři ji v září odstranili kus oceli, který držel pohromadě operované kosti. Vše dobře srostlo. Nyní je pravá noha rovná a krásná! Podle odhadů lékařů by se mohlo začít s operací levé nohy, a všichni věříme, že to dopadne dobře!

Máma Lena se vdala.

Lena s manželem Dimou přijeli sloužit dětem spolu se svými třemi dětmi do dětského domova před hodně lety, bylo to v červnu 2003. Nastoupili do programu rodinné výchovy a ke svým třem dětem jim přibylo 9 dětí. Krásná a milující rodina, bylo vidět, jak Bůh žehná rodičům a jejich dětem. Táta Dima jel navštívit svého nemocného otce na Sibiř, odkud i Dima pochází a tam se seznámil s nějakou paní, u které již zůstal. Máma Lena zůstala sama na 12 dětí. Často jsem pobýval v této rodině před odchodem Dimy i po jeho nevysvětlitelném odchodu. Každý večer jsme se s Lenou i dětmi modlili, aby se táta vrátil. Dima se ponořil do drogové a alkoholové závislosti, nejevil o svou rodinu zájem a po několika letech Lena požádala o rozvod. Ten trval taky několik let, protože Dima s úřady na Sibiři nekomunikoval, ale nakonec s rozvodem souhlasil. Pak se čekalo na legalizaci rozvodu z Ruské i Ukrajinské strany a potřebný dokument, že jsou rozvedeni Lena obdržela.

V té době jsme se modlili, aby Bůh Leně poslal manžela, který nebude milovat jen ji, ale přijme její 3 děti i dalších sedm v pěstounské péči. Tehdy začal na výroční konference církve Spasení přijíždět bratr Oleg, se kterým se Lena znala z rodného Hajvoronu. Oleg začal jezdit do dětského domova stále častěji, až letos v červnu Lenu požádal o ruku. Na konci srpna měli svatbu. Oleg se své nové role otce shostil na výbornou, miluje děti a ony jeho. Všichni jsou velmi šťastní. Modlí se, aby jim Bůh dal velký dům, ve kterém by mohli všichni bydlet.

Novinky z Apostolova.

Poslední červnovou sobotu se v našem sboru Svoboda křtilo 8 lidí, říká pastor Pavel Golub. O prázdninách jsme provedli 2 tábory, v červenci byl dětský tábor, kde bylo 80 dětí, a v srpnu jsme udělali tábor pro mládež, kterého se zúčastnilo 50 mladých křesťanů. Na konci dětského tábora na posledním shromáždění, když jsem mluvil o ukřižování a vzkříšení Ježíše 40 dětí reagovalo na výzvu a obrátilo se k Bohu, říká Pavel, další děti byly uzdravené ze svých nemocí. Oba tábory byly velmi požehnané, a chceme v nich příští rok pokračovat.

Po prázdninách jsme začali dělat „Školu mladého kazatele“, kde přichází 2x měsíčně 9 mládežníků. Chci je připravit k tomu, aby se nebáli sdílet evangelium ve škole, ve své rodině, v práci, ale i v církvi. Po novém roce chci je brát na praxi do našich stanic, aby tam učili sloužit. Učí se kázat a modlit se. Věřím, že si je Bůh použije pro svoji slávu.

V sauně poznal, že křesťané jsou normální.

Arťom pracuje 6let s jedním členem našeho sboru, mnohokrát ho zval na shromáždění, ale vždy odmítl, že křesťané jsou nějací divní lidé. Nedávno ho Víťa pozval, jestli by nám nepomohl se stavbou modlitebny, tam jsem s ním mluvil. Poté ho pozvali na bratrské setkání do sauny, kde viděl, že křesťané i bez alkoholu jsou normální a dovedou se bavit. Další týden přišel v neděli do sboru, kde reagoval na výzvu a odevzdal svůj život Ježíši.
Bůh je dobrý a díky Jeho milosti můžeme sloužit druhým lidem, řekl Pavel Golub.

Bůh vám žehnej
Vašek Bednář

Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina,
číslo účtu Nadačního fondu Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220.

Práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze projekt
 Václav Bednář – Ukrajina, Balkán, číslo účtu Nadačního fondu Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s