Sen se stal skutečností.

Posted: 14/09/2011 in Dětské domovy, Ukrajina
Tagy:, , , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: achavirov.cz

Při plánování mé červnové cesty na Ukrajinu domlouvám celý program mé téměř třítýdenní cesty, odkdy dokdy budu v tom městě, kde budu bydlet, nákup jízdenek na vlak, službu v dětském domově i službu ve sborech. Prakticky jsem měl již všechno naplánováno, když jsem volal Romanovi Kornyjkovi, abych domluvil přesný plán své služby v Otčím domě, když mě Roman poprosil, abych ten první víkend zůstal v Kyjevě, protože v sobotu bude slavnostní otevření křesťanského domova důchodců ve Vatutino. Takže se plány trochu změnily, abych byl na této slavnostní události.

Než se začal stavět domov důchodců, Bůh udělal několik zázraků. Roman má hodně otevřené srdce pro děti na ulici, pro děti v dětských domovech, až po opuštěné nebo zneužívané dědečky a babičky. Mnohokrát přišli staří lidé, kteří přinesli dětem v Otčím domě nějaké brambory, cukr nebo mouku, a dnes Roman slouží a pomáhá těmto starým lidem. Roman se sestrou Wilmou z holandské misie „Linda fonds“ sdílel vizi otevření křesťanského domova důchodců. Problém byl v tom, že ne a ne najít vhodný objekt ke stavbě domova.

V té době se pastor Anatolij modlil, co má udělat s tak velkým domem (školka), který před pěti lety koupil. Bůh mu řekl, aby zavolal Romanovi. Anatolij nevolal, ale rovnou zajel do Kyjeva a navštívil Romana v Otčím domě. Na tomto prvním setkání jsem byl přítomen a pamatuji si, jak byl Roman Anatolijovou nabídkou nadmíru překvapen. Roman hned volal Wilmě, že už má vhodný objekt pro babičky a dědečky. Wilmě se celý objekt velmi zalíbil, a tak se začalo stavět.

Loni v únoru Wilma volala Romanovi, že se stal další zázrak. Na Nový rok šel do kostela jeden člověk, který se modlil: „Bože, jestli jsi, tak dej, abych vyhrál výhru v loterii. Po bohoslužbě si šel koupit los a za pár dnů byl velmi udiven, když zjistil, že vyhrál několik milionů Euro. V noci měl sen, kde mu Bůh řekl, aby část peněz dal na Vatutino. Druhý den vidí leták z „Linda fonds“ s telefonním číslem. Hned tam zavolal a mluvil s Wilmou a hned jí řekl celý příběh a zeptal, kde leží stát Vatutino, kam má dát nějaké peníze. Wilma mu řekla, že Vatutino je na Ukrajině a že tam stavějí domov důchodců. Za dva dny tento člověk sedl do letadla, aby se do Vatutino podíval. Byl celý uchvácený a spolu s „Linda fonds“ financoval přestavbu bývalé školky na domov důchodců spolu s celým speciálním vybavením pro tyto staré lidi.

V sobotu to tedy vypuklo. Přijela spousta hostů z Kyjeva, z Čech, ale hlavně všichni sponzoři z Holandska. Zpívaly děti z Otčího domu, slovem se sdílel Roman Kornyjko, pak všem pracovníkům a sponzorům poděkoval a nakonec se slavnostně přestřihla páska a domov důchodců se otevřel. Do domova se nastěhovalo 10 babiček a dědečků. Na jejich tvářích byly vidět slzy štěstí, úsměv a srdečné díky za tuto velikou pomoc, které se jim na stáří dostalo. Tito staří lidé zůstali opuštěni rodinou i společností. Někteří žili v nelidském prostředí, v rozpadlých domech, bez topení, často jen o chlebu, protože jim nestačil důchod. Všichni se narodili před 2. světovou válkou, zažili kolektivizaci a těžké časy v zemi, kde předběhli zítřek a zapomněli na dnešek. Nevím, jak dlouho tito lidé ještě budou žít, ale vím, že Bůh se nad nimi smiloval a dal jim skrze tento projev Boží lásky „nový život“, jak fyzický, tak i duchovní.

Věřím, že tato služba se rozšíří po celé Ukrajině stejně rychle, jak se rozjela služba dětem na ulici a zakládání křesťanských dětských domovů, kterou začal v roce 1996 Roman Kornyjko.

Den s Julií a Andrejem

V poslední době se s adopcemi v Otčím domě roztrhl pytel a vždy po mém příjezdu do domova se dozvím, kdo již v domově není, protože byl adoptován a má – hurá – novou rodinu.

Jednoho dne jsem seděl s babuškou Mášou a u kávy si povídali, co je v Otčím domě nového. Vyprávěla mi, že Julie a její bratr byli adoptováni a zítra odjíždějí k nové rodině a po vyřízení všech dokumentů se přestěhují za oceán. Babušce říkám, že Julii znám a pamatuji si, jak se do domova dostala, ale že vůbec nevím, že má bratra. Druhý den sedím v kanceláři a přišla za mnou Julie se svým bratrem. Jak jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že tento Andrej je jejím bratrem – to jsme se nasmáli. Po obědě jsme s Julií a Andrejem a rovněž s Romanem Kornyjkem jeli koupit na tržnici národní ukrajinskou košili. Děti zkoušely velmi mnoho košil, některé se jim líbily a některé ne, až nakonec si vybraly. Koupily ještě pár dárků pro přátele a nakonec krásně vyšitý ubrus na jejich kulatý stůl.

Odpoledne jsme je odvezli k novým rodičům, kteří Julii a Andreje adoptovali. Na malou chvíli jsme si s rodiči popovídali, předali nové mamince krásně vyšitý ubrus, pak jsme se za ně pomodlili a jeli zpět do Otčího domu.

Je to Boží milost, že tolik dětí, které žily v nedobrých podmínkách ve svých rodinách, kde byly různě týrané, se Boží cestou dostaly do dětského domova Otčij dom. Zde strávily pár let, aby se setkaly s Bohem a s námi, a pak se našla nová rodina, která tyto děti adoptovala a dala jim nový domov, lásku, přátelství, bezpečí a nový život. Jsem vděčný Bohu, že jsem poznal tyto děti, mohl s nimi mluvit a doufám, že jsem měl i vliv na jejich život. S mnohými adoptovanými dětmi stále komunikuji a nejen s nimi, ale i s jejich rodiči.

Jednou přijela do Otčího domu rodina, která adoptovala hned 4 děti – sourozence. Když jsem si s nimi večer povídal, ptal jsem se jich, jak tento domov našli. Řekli mi, že se rozhodli adoptovat děti z Ukrajiny, a tak na internetu hledali, až našli webové stránky nějakého Vaška Bednáře z Čech, kde viděli děti z Otčího domu a zamilovali se do dvou dětí. Pak našli adresu Otčího domu a přijeli tady, aby děti adoptovali. Že jsou ale čtyři, to nevěděli, to jsem vlastně nevěděl ani já, že jsou tyto čtyři děti sourozenci. Byli moc překvapeni, když jsem jim řekl, že se dívali na moje stránky, samozřejmě, že i mne to velmi potěšilo, že jsem jim nevědomky pomohl k dětem. Když jsem o tom mluvil s Romanem Kornyjkem, Roman mě poprosil, jestli bych jim nepomohl s jejich webovými stránkami, o které jsem se pak začal starat.

Evangelizace ve sboru Spasení

Ještě se zmíním o evangelizační akci sboru Spasení, kterou pořádali o letnicích. Sbor Spasení pojal tuto akci ve velkém. Nejen, že se celý sbor za tuto evangelizaci modlil a postil, ale celý sbor byl celý měsíc k této akci připravován. Pořádaly se semináře, jak přivádět lidi ke Kristu a nakonec lidé rozdali 150.000 pozvánek, kde bylo napsáno velmi jednoduché a jasné evangelium a dvě svědectví o Božím uzdravení.
Evangelizace se konala v pronajatém kyjevském sále, kde se konají výstavy. Do sálu bylo rozmístěno asi 5.000 židlí, autobusy svážely lidi ze všech koutů Kyjeva. Zanedlouho byl sál plný a mnoho lidí stálo okolo stěn. Po chválách kázal pastor evangelista Dmitrij Makarenko, který lidi přivedl před Boží trůn. Na výzvu reagovalo asi 1000 lidí, kteří odevzdali svůj život Ježíši Kristu. Pak se Dmitrij modlil za nemocné lidi a mnozí byli uzdraveni z různých nemocí.

Po evangelizaci, s dojmy o Boží velikosti, moci a milosti, jsem spěchal na vlak do Ivanofrankovska.

Bůh Vám žehnej

Vašek Bednář

Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt Nadačního fondu Nehemia Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220.

Práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze projekt Václav Bednář – Ukrajina, Balkán, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s