Ukrajinská radost.

Posted: 11/02/2011 in Dětské domovy, Ukrajina
Tagy:, , , ,

Autor: Václav Bednář Zdroj: Nehemia.cz

Nedávno jsem se vrátil z letošního posledního ukrajinského misijního výjezdu. Když jsem v polovině listopadu odjížděl na Ukrajinu, bylo venku krásných 18st., když jsem se na začátku prosince vracel domů, tak sněžilo a bylo -13st. Se svým letním oblečením jsem vypadal v Kyjevě velmi divně, ale kdo by v prosinci očekával tolik sněhu a mráz? Já tedy asi ne.

Erik má rodinu

Když jsem přiletěl do Kyjeva, přivítala mě obrovská mlha, která by se dala krájet a ještě k tomu vyvážet, nebylo pomalu na krok vidět, ale dětský domov jsme i tak našli.

Erik v r. 2003 měl 11 let

Jedna z prvních novinek, kterou jsem se dověděl, je, že Erik v 18 letech byl adoptován Sergejem a Marií, kteří pracují v domově jako rodiče – vychovatelé. Když jsem přišel do jejich bytu, abych jim pogratuloval, doma byli úplně všichni, kromě rodičů a dětí rovněž i obě jejich dospělé dcery. Bylo hodně veselí a radosti a rovněž obě dcery byly velmi rády, že mají nového, již dospělého bratra Erika. Pro Erika to byl velký zázrak, protože jeho otec, který je bezdomovcem, žijícím bez jakýchkoliv dokumentů v lese, se nechtěl otcovství vzdát. Erikův otec je Angolan, který na Ukrajinu přijel studovat vysokou školu, ale pak se zamiloval do sličné ukrajinské dívky a plodil děti. O děti se nestaral a žil velmi podivným životem, až nakonec ztratil pas. Udělat si pas nový je pro něj prakticky nemožné, protože na Ukrajině není angolské velvyslanectví a nejbližší je v Moskvě a bez pasu do Ruska cestovat nemůže. Nakonec Erikově otci bylo zrušeno otcovství a Erik mohl být adoptován. Dnes má své nové a milující rodiče a na jeho tváři je tato radost znát.

Rodinné čajopití

Před několika roky mě Julka při mých návštěvách kyjevského domova vždy zvala, než byla adoptována, na soukromý čaj. Vždy uklidila v pokoji, připravila stůl s čokoládovými bonbóny, udělala dva čaje a pak jsme si krásně povídali. Po jejím odjezdu tyto soukromé čaje skončily, ale teď jsem si řekl, že tuto krásnou tradici znovu zavedu a každý večer jsem strávil u jedné rodiny s rodiči a jejich dětmi a povídali si o všem možném a pili čaj a jedli k tomu čokoládové bonbóny. Znovu jsem prožíval ten krásný a pokojný čas mezi dětmi.

Romský sbor Sulamita v Pětichatkách

Po třech měsících jsem byl znovu pozván do romského sboru v Pětichatkách. V úterý ráno jsem vlakem dorazil do Krivého Rogu k rodině pastora Konstantina Melnika a odpoledne jsme vyrazili do Pětichatek. Ale ještě předtím jsme jeli díky vaší štědrosti koupit nějaké ovoce pro naše děti. Ptal jsem se Kosti, kolik tam bude dětí, a tak jsme koupili ovoce pro 15 dětí, ale pak Kosťa říkal, že ve sboru oznámili, že přijedu, je tedy možné, že jich přijde více. Raději jsme ovoce ještě přikoupili. Když jsme dorazili k modlitebně, děti už na nás netrpělivě čekaly, otevřely nám dveře a když viděly, že tam leží banány, velmi se z toho radovaly. Ve sboru nás velmi srdečně přivítali, a když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že do sboru přišlo ještě více dětí. Pastor Igor pak řekl, že si děti mezi sebou říkaly, že k nám zase přijede ten bratr, který vozí banány. Tak jsem byl velmi rád, že jsem je ani tentokrát nezklamal.

Nevím přesně, kolik dětí bylo na shromáždění, ale vím, že jen tři z nich navštěvují školu. Důvod není ten, že to jsou Romové, ale ten, že nemají žádné osobní dokumenty. Takže kvůli tomu děti nemohou chodit do školy (jednou týdně je chodí učit jedna sestra učitelka), ale děti nemohou jít ani do nemocnice a jejich rodiče nemohou pracovat. Bratr Igor říkal, že je to jejich největší modlitební potřeba, aby nějakým zázrakem tyto děti dostaly rodný list a občanský průkaz a staly se právoplatnými občany Ukrajiny.

Ještě dlouho po konci shromáždění jsme se fotili, povídali, pili čaj a ještě déle jsme se loučili.

Při zpáteční cestě jsme děkovali Bohu za tyto nádherné lidi.

10 let sboru Svoboda v Apostolovu.

Z Krivého Rogu jsem odjel do Apostolova na oslavu 10 let založení sboru Svoboda. Na tuto slavnost přijelo hodně hostů z různých koutů Ukrajiny. První den večer se po uctívání, předání vřelých pozdravů a projekce k desetiletí sdílel se slovem biskup Alexej Alexejevič.

Druhý den slavnost pokračovala, kdy církev pozdravily písněmi děti, pozdravy předali další hosté. Díky Boží milosti jsem se sdílel slovem a na závěr bylo předáno ocenění některým členům sboru a hostům, kteří měli velký vliv na budování sboru.

Byla to dobrá a krásná konference, která oslavila našeho Spasitele Pána Ježíše Krista.

Chtěl bych Vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční podporu v roce 2010, bez které bychom nebyli schopni udělat to, co bylo uděláno. Ať Vás Pán Ježíš požehná a na stokrát Vám to vynahradí.

Bůh Vám žehnej,

Václav Bednář

Více fotografií z misijního výjezdu ZDE

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s