Autor: Daniela Sedláčková
Po třech předchozích pobytech v dětském domově v Mariupolu u Azovského moře jsem se letos ocitla v dětském domově rodinného typu v městě Radomyšl asi 100 km na západ od Kyjeva. Pěstouni Saša a Irina jsou křesťané z Církve spasení, kteří se před třemi roky přestěhovali z kyjevského dětského domova „Otčij dom“ do Radomyšle s dvěma vlastními dětmi Bohdanou a Nazarem a adoptivním Pašou, kterého adoptovali, když ještě pracovali v Otčím domě.
Spolu se mnou do Radomyšle přijely Eva a Miluška, která navštívila Ukrajinu poprvé. Díky Bohu jsme rychle překonaly počáteční rozdílná očekávání a pustily se do práce na přípravě programů pro děti. Těch je v rodině celkem deset ve věku od 7 do 16 let. Kromě již zmíněných tří dětí do rodiny patří tři sourozenci – bratři Maxim, Arťom a Vadim a dvě dívky Věra a Vika. Všichni přišli do rodiny před třemi lety z radomyšlského internátu (státního dětského domova) jako problémové děti. Před půldruhým rokem k nim ještě přibyla dvojice sourozenců Ira a Vadim, kteří již předtím prošli jinou pěstounskou rodinou. Cenila jsem si rozhovorů s rodiči, kteří nám vyprávěli o osudech jednotlivých dětí a o jejich nelehkém zvykání si na život a na vzájemné vztahy v nové rodině. Bůh ale mocně zapůsobil, po určité době se všechny děti v rodině starší 12 let rozhodly pro Krista a daly se pokřtít. Dívky zpívají v hudební skupině místního sboru Církve spasení, Ira vede nedělní školu, chlapci pomáhají na shromážděních.
Jsem vděčná Bohu za obě sestry, se kterými jsem se zúčastnila misijního výjezdu. Za Evu, která nám svou znalostí jazyka ulehčovala vzájemné dorozumívání, zúročila své výtvarné a organizační nadání při hrách s dětmi a jako autorka, režisérka a herečka v jedné osobě stála za úspěšným seriálem scének, které jsme všechny tři hrály pro děti po několik večerů. Byly to příběhy o hledající dívce Oxaně, jejím setkání s misionářkou a andělem, o neblahém vlivu věštkyně a démonů na člověka a o naději, kterou Bůh nabízí každému z nás. Miluška neměla problém s jazykovou bariérou, a svým přístupem k dětem, laskavostí a pomocí zejména při rukodělné činnosti si rychle získala srdce všech. Vynikla i jako kuchařka, když jsme na přání mámy Iriny připravily české speciality.
Všechny tři jsme se vzájemně povzbuzovaly při pravidelných modlitebních chvilkách, byly jsme pozvány na shromáždění i na domácí skupinky (jednou dokonce v přírodě včetně opékání šašliku) a na modlitební shromáždění.
Přeji všem dětem a jejich rodičům, aby jim Pán i nadále žehnal. Modlím se zejména za tři nejstarší – Maxe, Arťoma a Věru, kteří letos začínají studovat na školách ve vzdálených městech, aby vytrvali ve víře a pro své spolužáky byli světlem, tak jako jím jsou jejich pěstounští rodiče. Děkuji Bohu, že jsem letos mohla být právě v Radomyšli.
Daniela Sedláčková, AC Lysá nad Labem
