Zdroj: republicpilgrim.org
Malá Ola od svého narození, nikdy v životě neviděla čistotu a dostatečnou pozornost svých rodičů. V domě, kde bydlela se svou matkou a dalšími příbuznými, byl naprostý nedostatek hygieny – špína, prázdné láhve a odpadky tam ležely mnoho let. Dospělí členové rodiny pili hodně alkohol, ale když se pracovnice sociální služby rozhodly, že dají Olu do dětského domova, mladá matka s dítětem z domu uprchla.
Teprve po nějaké době lidé zavolali na sociální službu a oznámili, že na hřbitově v Ilyičevské čtvrti v Mariupolu, v opuštěném autě již několik měsíců žije žena s malým dítětem. Ani tentokrát, když přijely pracovnice sociální služby na hřbitov, matku nenašly. Ve špinavém a rozbitém autě bylo pouze dětské oblečení a hračky. Mladá žena s dítětem zde prožila celou zimu od prosince do dubna.
Brzy Natalie přišla do církve “Blagodať”, a odtud byla poslána do rehabilitačního centra v obci Červonoe nedaleko Mariupolu. Zde se léčila a žila se svou dcerou. Jak řekla pracovnice misie “Piligrim” Irina Maťušina, dívka byla velmi vyděšená, vůbec nedůvěřovala lidem, neznala základní věci, o sobě hovořila ve třetí osobě, nerozlišovala barvy, neznala zvířata, nikdy jedla ovoce a maso. Vzhledem k tomu, že její matka vedla tulácký život a o dceru se nepečovala, Ola ve 4 letech zaostávala dokonce za dvouletým dítětem.
Za dva měsíce pobytu v rehabilitačním centru, Natalie si začala stěžovat na své zdraví. V nemocnici se ukázalo, že má tuberkulózu. Mladou ženu umístily do nemocnice a dítě zůstalo s pracovníky rehabilitačního centra. O měsíc později, Natalie utekla z nemocnice, nedoléčila se, začala pít a žít na ulici. Přesně za měsíc od útěku z nemocnice Olina máma zemřela…
Irina Maťušina řekla: “Když jsem znovu navštívila Olu v Červoném a chystala se odejít, Ola mě popadla za ruku a nechtěla pustit, a prosila mě, abych ji vzala sebou. Nemohla jsem ji vzít, protože jsem o tom ještě nemluvila s manželem… Odjela jsem s velkou bolestí v srdci a celou cestu plakala… Když jsem přijela domů a řekla o tom manželovi, tam mi řekl: “Tak jsi ji měla vzít”… Rozhodli jsme se, že si Olu vezmeme jen na 3 dny, protože s ní bylo mnoho práce, ale potřebovala zůstat v rodině, aby dohnala své vrstevníky.”
Olga již několik měsíců žije v rodině pracovníků fondu “Pilgrim” Alexandra a Iriny Maťušinových. Irina připravuje dokumenty k pěstounské péči a dívence se velmi věnuje. Nyní již Ola může říci, kde žije, kdy má narozeniny, a umí barvy. Téměř okamžitě začala říkat Irině mami a Alexandrovi tati. Nové rodiče se za Olu modlí a věří, že ji v budoucnu čeká nádherný život, vždyť dívenka je naprosto zdravá, prostě potřebuje milující a pečující rodinu.
